Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  sobota 8.8.2026, svátek má Soběslav 

Hledej

Autorský web

Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška


Nejčtenější za 14 dní

Dodatečně k pětasedmdesátce Kurtu RusselloviZázračné houbyO Samu Neillovi bez Jurských parkůNeviditelné pasti očima autorek: Co nás drží v šachu a jak najít cestu ven?3 lahodné smoothie drinky: Osvěžení plné vitamínůPetra Kohoutová učí cizince na VŠ a vydala druhý románPřed sto lety zemřel Václav Sojka, podivuhodný dramatikObyčejná a neplánovaná smrt Jiřího Schelingera100 let od narození Ludvíka VaculíkaJak překonat autismusNaznačuje nový Vinnetou, že už Američané se chovali jako náckové?Znojmo podle Moniky Frecerové


Spolupracujeme

Nabízíme mediální partnerství

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


15 let po zavraždění Simony Monyové

12.06.2026   Ivo Fencl   Společnost   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

15 let po zavraždění Simony MonyovéV létě 2026 uběhne patnáct roků od zavraždění spisovatelky Simony Monyové (1967 - 2011). Ne úplně trefně ji publicista Roman Burián nazval kdysi Vieweghem v sukních. Když vydechla naposled, rozpracován měla dvaatřicátý titul, když počítám nevydanou prvotinu Levým dovnitř, pravým ven.


Udělala by Simona Monyová lépe, kdyby se v určitém bodě kariéry odstěhovala z rodného Brna do Prahy? Kdo ví! Je to přílišná spekulace a stejně zbytečné bude se ptát, zda by dnes pragmaticky směřovala ke „sté knize“, jak měla skutečně jeden čas naplánováno. V životě ani ve smrti neexistují kdyby a „něco málo“ je vždy předurčeno prostředím, ve kterém setrváme, genetickým kódem a snad i vzhledem. Co by se například dělo, kdyby Simona nebyla tak hezká? Nevíme.

Narodila se 17. března 1967 jedenadvacetileté matce pod jménem Simona Urbánková. Stojí za pozornost, že v úvodních letech jejího dětství křestní jméno Simona v českém kalendáři nefigurovalo.

„Manžel si pro první procházku s ní v kočárku nechal ušít oblek a nepřál si, aby ho někdo provázel,“ vzpomněla si později maminka.
Ve čtyřech letech se měla dočkat mladšího bratra Martina. Těšila se. Těhotenství nedopadlo dobře a dočkala se teprve jiného sourozence Gustava, to už jí bylo pět a půl. Nucena pak bývala se o něj starat možná víc, než chtěla, a do jisté míry ho dokonce vychovávat.
„Když byl průšvih, vynadali jí,“ vzpomněl později - a rodiče ho preferovali. Simony se postupně zmocnil pocit, že se jim nedokáže zavděčit, a to především otci ne. Navzdory té první vycházce v „kvádru“ jí stěží kdy řekl, že ji má rád, a chtěla mu tudíž ze všech sil dokázat, jak je dobrá. Nějak to nechtěl vidět, nikdy, a zvlášť „poslední roky se jejich roztržka ještě prohloubila, už se ani nebavili,“ vzpomínal po Simonině smrti její první manžel Pavel. „Mlčeli. Hrdí, umanutí, ješitní…“

Když začala v sedmdesátých letech chodit do brněnské školy, zrovna moc jí nesedla strava v tamní jídelně, takže jí maminka chystávala obědy doma. I tak jedla bídně a putovala po ozdravovnách. Ale odpovědně přistupovali k výuce, takže její matka později přiznala, že to „bylo na mrtvici,“ když Simona zapomněla na domácí úkol.

Zamilovala si soustředěné čtení, a zatímco spolužáci „lítali“, ležela nebo seděla s knihou. Byla taky výtvarně nadaná, účastnila se soutěží a svět je malý, takže už tenkrát se při brněnském bruslení potkala s budoucím vrahem (a manželem). Teprve daleko později jí onu chvilku na ledě zamilovaně připomněl a podle jeho tvrzení tenkrát řekl Simoně jen dvě věty; nemá smysl tu rozmazávat které.

V pubertě psala písničkové texty a verše. Čtyři roky se učila pletařkou v Jihlavě, musela dojíždět; předtím ji nevzali na střední průmyslovou školu v Brně. V osmnácti dostala první auto, modré Žiguli, a rychle a řádně je rozflákala. Otec nechal vůz opravit a za pá
r měsíců s ním havaroval Simonin bratranec; to už jej odevzdali šrotovišti.
Simona odmaturovala a pracovala jako dětská vychovatelka. Na dnešní Masarykově univerzitě vystudovala psychologii. Jako vedoucí jezdila na tábory; stejně jako introvertní Pavel Strejček. I on rád četl, ale jiskra přeskočila při klání o to, kdo vypije víc piv. Ve finále zůstali s tím pivem sami; roku 1987 spolu začali chodit a příčina sňatku uzavřeného 11. 3. 1988 byla prozaičtější: chtěla z domu.

Na svatební cestu jeli k „Mácháči“. Zprvu žili u Pavlovy matky, ale Simoně to nevyhovovalo. Aniž co plánovali, v prosinci 1988 se narodil syn Michal - a nemohl dosud tušit, že si jednou dobrovolně změní příjmení na otčímovo (vraha své matky).

Manželé Strejčkovi si s dítětem pronajali vlhký domek s jediným oknem, tísněný jinými domy a krčící se „pod skálou“, jak zpívá Věra Martinová. Z dvorku Pavel někdy po dešti vynášet žáby. Padaly ze skály? Nepřišel na to - a musel rukovat. Na dvanáct měsíců.

Když byl jejich Michal ve druhé třídě, došlo ke zvláštní příhodě. Lživě obvinil spolužáka ze šikany - a případ vyšetřovala policie. Když rozkryla pravdu, chtěli Michala vyloučit, ale Simona slíbila, že ho nechá vyšetřit psychiatrem. Reálně aféra vyhasla, ale hovořilo se o ní léta.

Od známých koupila ruinu v Moravském Krumlově a Pavel tam musel den co den po práci dojíždět vlakem: činil se jako zedník. Vylepšenou stavbu prodala, přestěhovali se do brněnského bytu po babičce. Získali státní byt, rekonstruovali ho a směnili s doplatkem za jiný, dvoupokojový. I když se budoucí autorka bestsellerů navenek chovala suverénně a byla po tatínkovi paličatá jako mezek (někdy až zaťatá), trpěla periodicky se vracející depresí, na jejímž dně vždycky brečela. „Všecko dělám špatně,“ slýchal Pavel a někdy to trvalo celé dny. Mluvívala o sebevraždě. „Nikdo zvenku by tomu nevěřil,“ řekl později Strejček.

Simona už psala a v Ernově sále Mahenovy knihovny měla pořad v cyklu Tóny a verše. Pečlivě vedla rodinné kroniky, kde najdeme i mapy života obou prvních synů, doložené včetně pobytů u moře fotografiemi. Zjara 1992 Simona zvítězila v soutěži o nejlepší recept na cukroví a dostala se do novin. Článek vystřihla a žertovně ho na stránce kroniky glosuje: „Konečně slavná.“ I když jí lékaři druhé dítě nedoporučili, roku 1993 se jim narodil Dominik. Plánovaný nebyl. S oběma potomky se Simoně povedlo zůstat na mateřské dovolené nepřerušených osm let.

Jinak pracovala jako kulturní referentka a měla manažerský kurz marketingu na obchodní akademii. Školila krupiéry a dočasně pracovala jako realitní makléřka. Její firma S-pleteniny měla ve finále třicet zaměstnanců. A vymyslela obě jména pro restaurace svého bratra: Zanzibar a Hokra.

Když vyrostla z psaní veršů, přikročila k povídkám a zamlouval se jí styl Daniila Charmse. S tím ovšem neprorazila. Někteří nakladatelé ji místo toho začali přesvědčovat, aby psala „pro ženy“. V létě 1997 vydala pod malilinko rouhavým titulem prvotinu Osud mě má rád, ale nedočkala se úspěchu. Neodradilo ji to, psala a vydávala další knihy a uchytila se jako externí redaktorka několika časopisů. Nebránila se zviditelnění a roku 2000 došlo na interview, které původně určená televizní redaktorka nemohla realizovat kvůli jiným úkolům. Tu redaktorku zastoupil Boris Ingr, Simonin budoucí vrah, a datum jeho narození se božím dopuštěním kryje s výjimkou roku s datem prvního Simonina sňatku.
O Vánocích jel manžel Pavel se syny do Harrachova, a když se vrátili, řekla mu, že u nich doma celý čas trávil Boris. V dubnu 2001 nechala manželovi byt a přestěhovala se s Ingrem do téhož rodinného domu, který její tatínek původně rekonstruoval pro Pavla a pro ni. Roku 2002 vzniklo nakladatelství Boris Ingr - MONY a zahájilo úspěšnou činnost knihou s divně předzvěstným titulem Manželky na odpis. Jenom za práci ve firmě Simona novému partnerovi posléze vyplácela sto padesát tisíc korun měsíčně. Koncem roku 2002 se potřetí dostala do jiného stavu a jednalo se o mimoděložní těhotenství. Těsně před druhou svatbou se podrobila operaci a vzali jí vaječník. Třetí dítě nedoporučovali taky z toho důvodu, že prodělala rakovinu děložního čípku. Varovali ji před smrtí.

25. ledna 2003 se znovu vdala (Ingr už měl dceru) a roku 2004 navzdory všem varováním otěhotněla počtvrté. S komplikacemi. Lékaři Simonu napěchovali hormony a v říjnu 2004 přestřihl Boris Ingr osobně pupeční šňůru. Narodil se Šimon, ale v jeho hlavě diagnostikována neoperabilní cysta. Stačilo, aby se do hlavy uhodil, a mohl dostat epileptický záchvat. Ani po roce nechodil. Teprve na Štědrý večer 2005 se něco zlomilo a k Simonině štěstí si poprvé v životě „zaběhával“ po bytě.

Prvním skutečným bestsellerem Simony Monyové byla knížka Krotitelka snů. Pseudonym Monyová, mimochodem, nemá asociovat výraz „money“, ale odvodila ho z přezdívky, kterou jí v dětství spontánně dal dědeček, hudebník Státní filharmonie Brno a muž, k němuž tenkrát citově velmi přilnula: dopoledne bývala doma, nikdy nemusela navštěvovat mateřskou školu.
Roku 2004 začala dohlížet na výstavbu nového domu o pár ulic dál, v březnu 2006 se tam přestěhovali. Zjara 2008 pořídila Monyová samostatnou garsonku nejstaršímu synu Michalovi a jednomu časopisu sdělila: „Manžel je naprosto nevyzpytatelný. To sice člověku určitě bere nějaké jistoty, ale na druhé straně zase nehrozí stereotyp.“

Psala další a další knihy a pokaždé nejdřív vymyslila název. Mezi „trháky“ patřil Konkurz na milence, inspirovaný rozchodem s Pavlem, a Kudlanka bezbožná, knihy roku 2007. Mimo jiné následovaly Hříšný kanec (2009), Blonďatá stíhačka (2010) a Srdceboly (2011). Nejen ze Srdcebolů, už z některých předchozích knih se dalo předpovědět, co přijde, ale je málo dobrých věštců. 3. 8. 2011 Simonu druhý manžel šestkrát bodl a ona zemřela. Vyfasoval patnáct let, je na svobodě. Co vraždě předcházelo?
V srpnu 2009 zemřela Borisi Ingrovi matka a nedá se vyloučit, že se tím stal ještě větším manipulátorem; tvrdí to Simonina kamarádka Iveta. Monyovou dokonce obvinil z matčiny smrti a poté, co uhradila pohřební hostinu a pohřeb, řekl: „To tys měla chcípnout.“

Jako vysoce inteligentní psychopat si ženu na léta obtočil okolo prstu. Podle všeho trpěl maniodepresivní psychózou a určitě histrionií. Od lidí si půjčoval značné sumy a Simona je dodatečně hradila; vypůjčování začalo hned po svatbě, kdy se finančně vyrovnala s jeho první ženou. Postupně do Borise investovala deset až třináct milionů korun.

Uměl očarovat lidi, ale choval se extrémně teatrálně. Opětovně balil zavazadla, „odcházel“ a zastavoval se na prahu; jeden čas se to dělo několikrát měsíčně a stěhováci už to znali, takže brzdili. Pokud Ingr opravdu odešel, maximálně na noc. A jak často a kolik let Simoně fyzicky ubližoval? Nejlepší kamarádce každopádně opakovala, že pro ni tělesná bolest „mnoho neznamená“. Vadil jí psychický teror a totální citové vydírání. Docházelo na něj i prostřednictvím automobilu. Už před Šimonovým narozením vjel Boris Ingr ve vysoké rychlosti do výkopu, anebo se obdobně schválně motal v serpentinách. „Pojedeme se Šimůnkem na výlet, a to rychle, že jo, Šimi. Aspoň dvě stě padesát,“ vedl před Simonou rozhovory. Vykloubil jí prst, vyrazil zub, roztrhl koutek úst a obočí; o modřinách a podlitině pod okem nemluvě. Jeden čas neslyšela na levé ucho a upadla do bezvědomí poté, co ji hodil proti skleněnému stolu. Ale mezi ataky zůstávaly pauzy a krásná smiřování.

Teprve na rodinné dovolené v Řecku (2009) se Simona svěřila s něčím z toho nejstaršímu synovi Michalovi, ale ještě půl roku před smrtí koupila pro manžela, sebe a právě Šimona dovolenou v Dubaji. Pro rozvod se už rozhodovala, ale chybně jej vnímala jako „další selhání“. Ingr byl oproti tomu jako ostříž a dobrovolně se tou dobou dokonce utkal s detektorem lži. Proti vlastnímu očekávání prohrál. Jak tvrdila, taky tím se prokázalo, že mu jde jen o peníze. Pronajala Borisovy byt a slušně jej poprosila, aby se tam odstěhoval. Poslechl, ale vracel se jako na gumičce a několikrát ho vyhodil spolužák Simonina bratra Gustava, což nejtaktičtější nebylo. Simonin syn Michal si ve stejné době a na výslovné matčino přání změnil příjmení na Ingr.

Spisovatelka poskytla Borisovi dalších takřka třicet tisíc, když prahl navštívit Le Mans, kde se jel - o víkendu - závod, který vždycky prahl nafilmovat. Jak Simona dodatečně zjistila, jel točit s mladou společnicí. Koncem června 2011 se oženil nejstarší Simonin syn Michal Ingr a rodina odjela počátkem července do Egypta bez Borise, ale ten se v Africe vynořil v roli boha pokání a namnožil si dokonce písemnou omluvu. Podobná gesta Simoně, nutno říct, imponovala. Michal otčímovi zarezervoval zpáteční letenku.

Koncem jejího života považovali někteří lidé Simonu Monyovou za namyšlenou, ale jde o strašlivý omyl a jedná se především o ženu, jejíž sebevědomí někdy padalo hluboce pod nulu, neboť byla extrémně sebekritická. Některé věci chtěla splnit do puntíku. V podobných momentech si nevěřila naprosto v ničem a sebejistě působila pouze navenek. A druhý manžel? Řekl bych, že ho nejvíc vyděsilo (a ranilo), když ho spisovatelka odřízla od nakladatelství a on ztratil práva na její knihy. Od nějakého okamžiku ji varovával, že se „pro ni“ zabije, a svého času zalarmovala policii a jela pro něj k Macoše. Jindy zapil prášky alkoholem, vskutku takřka zemřel a oživovali ho opakovaně. Těsně před vraždou demonstrativně vyskočil z okna a po spáchání vraždy to samé zopakoval: přežil nezraněn. Rozsudek přijal bez emocí. Ani vražda bytosti, která vás magnetizuje, se nedá úplně pochopit, ale vražda ženy, která vás živí?

Roku 2008 vydala Simona Monyová provázané knihy Matka v krizi a Matka v koncích a zůstává autorkou děl s ještě pochmurnějšími tituly Poslední extáze (2002), Citová divočina (2012), Deník citového vyděrače (2004), Ženu ani květinou… (2004)… Zfilmována byla tři.

Koncem života chtěla Simona Monyová vystoupit v talk-show Jana Krause a prý snila, že se křtin její třicáté knihy zúčastní Daniel Landa. Ale souběžně měla obavy, že jí dojdou nápady a další knihou náhle neuspěje. Několik dní před smrtí vymazala minimálně dvakrát „nezvládnutou“ první stranu nové práce Netlač na pilu, což se jí předtím nikdy nestalo. Z nějakého důvodu se náhle nedokázala přenést přes úvod. Jejímu pohřbu v brněnském kreamatoriu chyběly projevy a nebylo ani slovem zmíněno, že zesnula úspěšná spisovatelka. Akt probíhal mj. za doprovodu písně Dobrák od kosti od skupiny Chinaski. „Zdálo se nám, že by se to Simoně líbilo. Měla ráda černý humor,“ zdůvodnil bratr Gustav výběr songu, ve kterém partner ženě říká, že ji „jednou oddělá“. „Jsem ten, kdo jednou tvý tělo zakryje. Jsem ten, kdo tě jednou oddělá. Jsem ten, kdo tě jednou jistojistě zastřelí.“

Bratrova rodina získala Šimona, který nastoupil do první třídy měsíc po matčině smrti. Vrah poprosil z vazby rodinu - a nezávisle na rodině syna zavražděné Michala - o peníze. Mohl dostat i osmnáct let, ne víc, a soud přihlédl k tomu, že nebyl trestán a volal zavražděné osobně sanitku. V závěrečné řeči u soudu Simonu navíc označil za „skvělou ženskou“.

Roku 2011 vydal spisovatel Richard Sacher (*1974) knihu Simona Monyová - Život a smrt, na niž tímto odkazuji, a rok potom vyšla v nakladatelství Belami, Michal Ingr (založeném v únoru 2011) „nic nezamlčující“ publikace Simona Monyová, sestavená Jiřinou Veselou „ze vzpomínek rodiny a přátel“.

„Bude to znít paradoxně, ale myslím, že skutečnou svobodu může člověku poskytnout jedině smrt,“ svěřila se Simona před dvaceti lety (v únoru 2006) jednomu časopisu. „Dokud budu naživu, budu totiž pořád své jednání korigovat tak, abych někoho nezklamala a nedotkla se ho, abych někomu udělala radost a zavděčila se. Abych vypadala lepší, aby mě ten člověk měl rád.“ Byla dobrák od kosti?

 



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.3767 s