ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
neděle 12.7.2026, svátek má
Bořek
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
NA CESTĚU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška Tenkrát v májiTisíckrát pozdravujeme tebePánská volenka
Nejčtenější za 14 dní
Pomalost podle KunderyOdtažitý digitální experiment CzechoslayvakiaKdyž vás vývoj zklame, byl to sen Muzeum války 1866: Na Chlumu ožívá největší bitva českého územíMistr kresby Oldřich Jelínek a spol. Čtěte Foglarovský sborník!Televizní seriál Dexter běží 20 letChceš knihu zdarma? Hledá se 8 čtenářských detektivů!Edith Nesbitová, tajemný Rus a tři děti u tratiMikulovské muzeum slaví 100 let výstavou o tom, co návštěvník běžně nevidíKnížka Po Marice přináší svědectví o lásce, smrti a nadějiKochat se formou anebo obsahem?Bradbury a Karlštejn
Pomalost podle Kundery
07.07.2026 Ivo Fencl Literatura
Může se to nezasvěcenému zdát až překvapující, ale román Pomalost, který napsal Milan Kundera (1929-2023) už roku 1993, byl do češtiny přeložen teprve letos, po neuvěřitelných třiatřiceti letech. Když nebudeme počítat některé eseje, je to poslední ještě u nás nevydaná jeho literární práce.
Příběh slouží jako odrazník postřehů a myšlenek, přičemž zaujme akcent na obranu ega, která není u každého člověka samozřejmostí. Máte mnoho osobností, co zůstaly stoiky a řekly by: „Klid. To po tobě steče. Magora si nevšímej. Tou nejefektivnější obranou je ignorance.“
Milan Kundera to zajisté taky někdy vyslovil, ale v tomhle románu ilustruje spíše lidovou moudrost „líná huba - holý neštěstí“, byť ne polopaticky. Ta věta nezní, autor však chápal, že dochází-li k akcím, potřebují od nás protiakce, a když je v záloze neskrýváme, budeme brzy hadr. Vedle toho Kunderu zajímá (ne)zachytitelnost reality a implicitně naznačuje, že je román koneckonců pro podobnou věc ideální a snad nejlepší prostředek. Neměl pocit, že by uměl cele „pokrýt“ skutečnost pouze prostřednictvím beletrie, ale skepticky vnímal úděl historiků. Pokud se snad domníváme, že nám pečlivci-historikové stačí, nebude nám to brát a pečliví často jsou, ale „ze 138 Beethovenových opusů předkládají vždy leda prvých osm taktů“.
V historických pojednáních toho tím pádem nemálo chybí. Což taky v románech. Navzdory tomu… Inu, vybírejme každý za sebe, co upřednostníme a co nás méně napálí.
Kundera byl esejista a romány hodně bral co šanci zpřístupnit své nápady daleko širší skupině, než kterou představují typičtí čtenáři esejů. Ti by jistě vyhledali informace o baronu Denonovi, ale všechny ostatní by to nenapadlo až do konce života a Kundera cítil, že by měl do své práce přidat aspoň jednoho všestranného francouzského umělce. A to?
Vybral si kreslíře a diplomata: svobodomyslného barona Denona (1747-1825), což byl vedle dalšího muž, jehož si vzal Napoleon do Egypta (1798), aby ho pak (1802) udělal ředitelem ne snad „jen“ Louvru, ale muzeí jako takových.
U dvora ovšem „šarmer“ Denon figuroval již od roku 1768 a již Ludvík XV. jej poslal do Švédska coby tajemníka petrohradského vyslanectví. Za Ludvík XVI. převelen byl na moment do bližších Švýcar (1774) a pak na sedm let do Itálie (1778), kde poznal Nelsonovu milenku lady Emmu Hamiltonovou a kam podruhé prchl roku 1788 před krvavou revolucí; ale roku 1793 se dokázal úspěšně vrátit, zachránil svůj majetek před konfiskací a získal Robespierrovu přízeň i navzdory tomu, že byl nemrava. Roku 1775 vytvořil známý obraz Voltaira v posteli a z roku 1777 je Denonova - dodnes vydávaná - povídka Point de demain.
Radí tam zajímavě. Do opery totiž nejdete na představení (mladíče), ale jako do společnosti, to znamená, že kvůli klepům. Kvůli jinačímu typu představení. A i kvůli sobě, takže… si tam, pěkně prosím, choďte, ale deklarativně pozdě.
Zachytil jak manipulátory-muže, tak ženu-manipulátorku, přičemž je hlavní hrdina z dvou jejích milenců právě tím, kdo je určen k zesměšnění. Zase tak ho to nehněte a dál se učí pravidlům rádoby elitního světa. Autor ukazuje rozhodující fázi společenského dozrání onoho mladíka, a to fázi, kterou někteří neprojdou až do smrti, aniž pochopili.
O pět let zde baron Denon předešel klasický román o manipulaci Nebezpečné známosti (1782), mimo jiných zfilmovaný Milošem Formanem, a je to zvláštní, ale Denon nebyl ani historikem, ani archeologem, ani teoretikem, ani vědcem, a přece vážen četnými a snad i nejvýznamnějšími osobnostmi své doby. I ještě dnes se po něm jmenuje ta část Louvru, která je blíž řece, a Kundera jím byl při psaní knihy Pomalost fascinován.
U Gallimardů vyšla Pomalost už roku 1995, je to první román, který napsal francouzsky, a po Nesmrtelnosti druhý, který se ve Francii odehrává. Do češtiny jej převedla Anna Kareninová (*1954) a má na to glejt, jako už měla jiný na to, že systematicky překládala Célina. Anna Kareninová rovněž napsala knihu Céline v Čechách (2011) a její verze Cesty na konec noci vyšla prvně roku 2018. Překládala Apollinaira, Pounda, Stopparda i mnohé další a převedla do českého jazyka taky stovky filmů (Felliniho, Truffauta...) a co se Kunderova díla týká, zpracovala je v pořadí Slavnost bezvýznamnosti (2020), Nevědění (2021), Unesený Západ (2023), Totožnost (2024) a Pomalost. Čímž nekončí. Státní cenu za překladatelství převzala roku 2019 a posledních pět let je navíc Rytířem řádu umění a literatury (Chevalier de l'Ordre des Arts et des Lettres).
Milan Kundera: Pomalost. Přeložila Anna Kareninová. Atlantis. Brno. 23. 6. 2026. 126 stran.
Milan Kundera to zajisté taky někdy vyslovil, ale v tomhle románu ilustruje spíše lidovou moudrost „líná huba - holý neštěstí“, byť ne polopaticky. Ta věta nezní, autor však chápal, že dochází-li k akcím, potřebují od nás protiakce, a když je v záloze neskrýváme, budeme brzy hadr. Vedle toho Kunderu zajímá (ne)zachytitelnost reality a implicitně naznačuje, že je román koneckonců pro podobnou věc ideální a snad nejlepší prostředek. Neměl pocit, že by uměl cele „pokrýt“ skutečnost pouze prostřednictvím beletrie, ale skepticky vnímal úděl historiků. Pokud se snad domníváme, že nám pečlivci-historikové stačí, nebude nám to brát a pečliví často jsou, ale „ze 138 Beethovenových opusů předkládají vždy leda prvých osm taktů“.
V historických pojednáních toho tím pádem nemálo chybí. Což taky v románech. Navzdory tomu… Inu, vybírejme každý za sebe, co upřednostníme a co nás méně napálí.
Kundera byl esejista a romány hodně bral co šanci zpřístupnit své nápady daleko širší skupině, než kterou představují typičtí čtenáři esejů. Ti by jistě vyhledali informace o baronu Denonovi, ale všechny ostatní by to nenapadlo až do konce života a Kundera cítil, že by měl do své práce přidat aspoň jednoho všestranného francouzského umělce. A to?
Vybral si kreslíře a diplomata: svobodomyslného barona Denona (1747-1825), což byl vedle dalšího muž, jehož si vzal Napoleon do Egypta (1798), aby ho pak (1802) udělal ředitelem ne snad „jen“ Louvru, ale muzeí jako takových.
U dvora ovšem „šarmer“ Denon figuroval již od roku 1768 a již Ludvík XV. jej poslal do Švédska coby tajemníka petrohradského vyslanectví. Za Ludvík XVI. převelen byl na moment do bližších Švýcar (1774) a pak na sedm let do Itálie (1778), kde poznal Nelsonovu milenku lady Emmu Hamiltonovou a kam podruhé prchl roku 1788 před krvavou revolucí; ale roku 1793 se dokázal úspěšně vrátit, zachránil svůj majetek před konfiskací a získal Robespierrovu přízeň i navzdory tomu, že byl nemrava. Roku 1775 vytvořil známý obraz Voltaira v posteli a z roku 1777 je Denonova - dodnes vydávaná - povídka Point de demain.
Radí tam zajímavě. Do opery totiž nejdete na představení (mladíče), ale jako do společnosti, to znamená, že kvůli klepům. Kvůli jinačímu typu představení. A i kvůli sobě, takže… si tam, pěkně prosím, choďte, ale deklarativně pozdě.
Zachytil jak manipulátory-muže, tak ženu-manipulátorku, přičemž je hlavní hrdina z dvou jejích milenců právě tím, kdo je určen k zesměšnění. Zase tak ho to nehněte a dál se učí pravidlům rádoby elitního světa. Autor ukazuje rozhodující fázi společenského dozrání onoho mladíka, a to fázi, kterou někteří neprojdou až do smrti, aniž pochopili.
O pět let zde baron Denon předešel klasický román o manipulaci Nebezpečné známosti (1782), mimo jiných zfilmovaný Milošem Formanem, a je to zvláštní, ale Denon nebyl ani historikem, ani archeologem, ani teoretikem, ani vědcem, a přece vážen četnými a snad i nejvýznamnějšími osobnostmi své doby. I ještě dnes se po něm jmenuje ta část Louvru, která je blíž řece, a Kundera jím byl při psaní knihy Pomalost fascinován.
U Gallimardů vyšla Pomalost už roku 1995, je to první román, který napsal francouzsky, a po Nesmrtelnosti druhý, který se ve Francii odehrává. Do češtiny jej převedla Anna Kareninová (*1954) a má na to glejt, jako už měla jiný na to, že systematicky překládala Célina. Anna Kareninová rovněž napsala knihu Céline v Čechách (2011) a její verze Cesty na konec noci vyšla prvně roku 2018. Překládala Apollinaira, Pounda, Stopparda i mnohé další a převedla do českého jazyka taky stovky filmů (Felliniho, Truffauta...) a co se Kunderova díla týká, zpracovala je v pořadí Slavnost bezvýznamnosti (2020), Nevědění (2021), Unesený Západ (2023), Totožnost (2024) a Pomalost. Čímž nekončí. Státní cenu za překladatelství převzala roku 2019 a posledních pět let je navíc Rytířem řádu umění a literatury (Chevalier de l'Ordre des Arts et des Lettres).
Milan Kundera: Pomalost. Přeložila Anna Kareninová. Atlantis. Brno. 23. 6. 2026. 126 stran.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Knihy, které odcházejí
Odtažitý digitální experiment Czechoslayvakia
Knížka Po Marice přináší svědectví o lásce, smrti a naději
Mistr kresby Oldřich Jelínek a spol. Čtěte Foglarovský sborník!
Televizní seriál Dexter běží 20 let
Karty proti vině: Co se stane, když se pokusíte utéct před realitou do orákula?
Neviditelné pasti - čtivo pro přemýšlivé čtenáře
O Dni D nejlépe napsal Stephen Ambrose
Edith Nesbitová, tajemný Rus a tři děti u trati
Bezmocná
Medvídkovi Pú ze Stokorcového lesa je 100 let
Známé příběhy v laskavější podobě? To jsou Psané i malované pohádky
Chyše Karla Čapka
Tom Ripley (doslovně) pod zemí
Jantarové slzy
XOXO a ASAP
Zlomená země
Šepot včel
Kde jsme ještě nebyli...
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.