ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
neděle 12.7.2026, svátek má
Bořek
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
NA CESTĚU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška Tenkrát v májiTisíckrát pozdravujeme tebePánská volenka
Nejčtenější za 14 dní
Pomalost podle KunderyOdtažitý digitální experiment CzechoslayvakiaKdyž vás vývoj zklame, byl to sen Muzeum války 1866: Na Chlumu ožívá největší bitva českého územíMistr kresby Oldřich Jelínek a spol. Čtěte Foglarovský sborník!Televizní seriál Dexter běží 20 letChceš knihu zdarma? Hledá se 8 čtenářských detektivů!Edith Nesbitová, tajemný Rus a tři děti u tratiMikulovské muzeum slaví 100 let výstavou o tom, co návštěvník běžně nevidíKnížka Po Marice přináší svědectví o lásce, smrti a nadějiKochat se formou anebo obsahem?Bradbury a Karlštejn
Kochat se formou anebo obsahem?
09.07.2026 Ivo Fencl Film
"Kus kumštu,“ říká se. "Děláno s fortelem." Obdivujeme výkony instalatéra, pěvce, skokana i režiséra Hitchcocka a teprve nedávno jsem si všiml, jakou mám tendenci obdivovat výkon "jako takový". Není to zavádějící chyba?
Vezměme si jen Čelisti. Byl jsem u jistých Komorousů (jméno měním), což jsou známí, a byl jsem svědkem dialogu mezi manželi. On: „Budu (= chci) se koukat od osmi na Čelisti.“
Ona: „Hm, jak to, že to dávaj od osmi, vždyť je to horor!“
Smích: „To je spíš thriller a já se nedívám, že to je horor, mně se na tom líbí, jak je to udělaný.“
Tady jsem nemohl než souhlasit. Čelisti, kterým je tohle léto jedenapadesát roků, jsem viděl víc než jednou, a když jsem je sledoval prvně, jistě jsem byl překvapován i strašen, ale podruhé anebo potřetí jsem si uvědomil, že se mi ještě víc než ty hrůzy zamlouvá, jak je to šikovně spíchnuto. Film vás vtáhne a nepustí a vyplivne a po nějaké době se na něj chcete dívat znovu. Ale znám zrovna tak lidi, kteří to neviděli. Nikdy. A taky jejich argumenty částečně chápu.
„Ono se to zlo tam dokonce obrací proti dětem,“ řekl kdysi můj otec. „A to je špatně.“ A paní Komorousová z Nepomuku šla vedle do obýváku a bavila se dvě hodiny s kamarádkou a ještě před zavřením dveří jsem zaslechl: „A to by ses divila, kolik lidí tohle zajímá.“
Přítele to natolik otrávilo, že chtěl přijímač rovnou vypnout, ale když jsem poznamenal, že dávají na jiném programu Zelenou kartu a já to ještě nikdy neviděl, přeladili jsme. Ženy se při podobných Kartách dojímají, takže jsme napjatě čekali, kdy přestanou žvanit a vrátí se, ale asi změnu programu akusticky nezaregistrovaly a objevily se teprve před koncem a nebudu tvrdit, že není celkem šikovně udělaný i tento film o imigrantovi v Americe, který se ožení s úplně neznámou dámou, aby ho nevyhostili, jenže po něm jdou chytří úřednici. Je to zajímavé, ale Čelisti jsou bez debaty zkonstruovány lépe a zničehonic jsem si uvědomil, že mně tamní žralok dávno nezajímá. „A co tedy?“
„Jak je to udělané.“
„Vždyť po tom nebudeš spát.“
„Budu. Výborně.“
„Cože? Po hororu?“
„Propána, jaký horor? Žralok je tam vidět pár vteřin a ty mě vlastně interesujou nejmíň. Ani se na něj koukat nemusím! Je to přece o třech chlapech a jejich vzájemné koexistenci! To mě zajímá, a jak je to udělané. Od chvíle, co vsednou na loď a táhnou za tou obludou, až se sami uženou, už se od toho nedá odtrhnout.“
Jak je všeobecně známo, Spielberg neměl k dispozici zrovna moc ideální maketu žraloka, takže ji ukazuje co nejméně. Vedle toho je ve filmu asi vteřina „hororu“ při pohledu na nečekanou hlavu lidské mrtvoly v podmořském vraku, ale četl jsem, že to původně ve scénáři ani nebylo a že tuto malou hrůzu vložili do filmu dodatečně a jaksi pro jistotu. A že se ten odporný žralok obrací taky proti dětem?
To sice je pravda a padne tam kvůli tomu facka, ale pokud si vzpomínám, souběžně se u pláže motá takový týpek na loďce a volá právě na děti: „Kluci, jak to jde?“ Načež schramstnou čelisti jeho. Určitě to není film atakující dorost. Dorostem naopak zůstává oblíben, takže ho klidně dávají už večer od osmi. A ta hudba, což! Nejsou to jen dva tóny? Stejně jako u letošního filmu Stevena Spielberga sem dodal muziku John Williams (*1932) a nezapírám, že mě drama hudebního motivu taky zpracovává, ale jinak mi je ten žralok dávno lehce ukraden a sleduji chemii mezi postavami. Hrdiny jsou oceánolog, za druhé muž s fobií na oceán a konečně lovec žralounů zosobněný samotným Robertem Shawem (1927-1978), který odvedl jeden z životních výkonů (i tady sleduji, jak), aby bohužel vzápětí zemřel; napřesrok by mu bylo teprve sto let, a právě o harpunáři a jeho životě i včetně hrůz druhé světové války (vzpomíná) se tady dá hodně dumat. Ale nedošlo by na dumání, kdyby film dokonale nedržel a kamera nehleděla pokaždé z bodu Beta neboli ideálního bodu. Podobně je tomu i u předchozího Spielbergova filmu Duel. Anebo někoho víc zajímá, kdo řídil větší auto a jakou měl motivaci? Kvůli tomu se na Duel nekoukáme. Na Duel se dívám, že je to vtahující thriller a žralok má kola.
Je i slavný režisér Brian De Palma (*1940) a Tarantino si o něm myslí, že ho příběhy jeho filmů povětšinou moc nezajímaly. Podobně jako Hitchcok chtěl především upoutat diváky a nijak nepochyboval, že je scénář základ, ale prosnil tuny času nad finesami, kterými to udělá vizuálně nejzajímavější, a někdy to jsou dokonce trochu podpásovky; například do filmu Oblečen na zabíjení obsadil svou vlastní manželku, a to do role přitažlivě obnažené šlapky. Což by Spielberg neudělal, ale jsme tím u ošidnosti chvíle, kdy člověk preferuje, jak je co děláno, protože třeba Triumf vůle (1935) Leni Riefenstahlové (1902-2003) je brilantní filmařina, ale… Dokázali byste se na tu ódu koukat opakovaně jako na Čelisti a vy umíte vytěsnit, že to dělala pro Hitlera?
Zrovna tak vzpomínám na filmového historika Borise Jachnina (1932-2011), s nímž jsem kamarádil a který mi v Českých Budějovicích, kde by chtěl žít každý, kdysi řekl: „Je dobře, že Spielberg natočil ten Schindlerův seznam, do té doby to bylo prázdné.“ Což přeháněl, ale ne úplně a nerad bych poznal toho magora, který se bude i na Schindlera dívat jen proto, že je „dobře dělaný“; to je přece blbost. Je to precizní výrobek, já to taky tak vnímám, ale kdyby neproběhl holocaust, nebylo by na čem tančit a Spielberg tančí, i když ve svých vzpomínkách zdůraznil, že se každý večer každého dne onoho natáčení musel psychicky vzpamatovávat. Podle všeho i brečel, zatímco u Čelistí leda kakal strachy, aby to nepropadlo. Naštěstí nepropadlo, lidi se začali bát na pláže, film měl obrovský úspěch a nastartoval kariéru, která mohla po dvaceti letech zahrnout i Zachraňte vojína Ryana a Schindlerův seznam. Jsou to precizně udělané majstrštyky, ale válka není žralok, abyste od ní tak snadno abstrahovali.
Nic to nemění na božskosti technologií a šťastnosti „instalatérských“ momentů, ve kterých uchopili dobré technologie dobří bozi.
Ona: „Hm, jak to, že to dávaj od osmi, vždyť je to horor!“
Smích: „To je spíš thriller a já se nedívám, že to je horor, mně se na tom líbí, jak je to udělaný.“
Tady jsem nemohl než souhlasit. Čelisti, kterým je tohle léto jedenapadesát roků, jsem viděl víc než jednou, a když jsem je sledoval prvně, jistě jsem byl překvapován i strašen, ale podruhé anebo potřetí jsem si uvědomil, že se mi ještě víc než ty hrůzy zamlouvá, jak je to šikovně spíchnuto. Film vás vtáhne a nepustí a vyplivne a po nějaké době se na něj chcete dívat znovu. Ale znám zrovna tak lidi, kteří to neviděli. Nikdy. A taky jejich argumenty částečně chápu.
„Ono se to zlo tam dokonce obrací proti dětem,“ řekl kdysi můj otec. „A to je špatně.“ A paní Komorousová z Nepomuku šla vedle do obýváku a bavila se dvě hodiny s kamarádkou a ještě před zavřením dveří jsem zaslechl: „A to by ses divila, kolik lidí tohle zajímá.“
Přítele to natolik otrávilo, že chtěl přijímač rovnou vypnout, ale když jsem poznamenal, že dávají na jiném programu Zelenou kartu a já to ještě nikdy neviděl, přeladili jsme. Ženy se při podobných Kartách dojímají, takže jsme napjatě čekali, kdy přestanou žvanit a vrátí se, ale asi změnu programu akusticky nezaregistrovaly a objevily se teprve před koncem a nebudu tvrdit, že není celkem šikovně udělaný i tento film o imigrantovi v Americe, který se ožení s úplně neznámou dámou, aby ho nevyhostili, jenže po něm jdou chytří úřednici. Je to zajímavé, ale Čelisti jsou bez debaty zkonstruovány lépe a zničehonic jsem si uvědomil, že mně tamní žralok dávno nezajímá. „A co tedy?“
„Jak je to udělané.“
„Vždyť po tom nebudeš spát.“
„Budu. Výborně.“
„Cože? Po hororu?“
„Propána, jaký horor? Žralok je tam vidět pár vteřin a ty mě vlastně interesujou nejmíň. Ani se na něj koukat nemusím! Je to přece o třech chlapech a jejich vzájemné koexistenci! To mě zajímá, a jak je to udělané. Od chvíle, co vsednou na loď a táhnou za tou obludou, až se sami uženou, už se od toho nedá odtrhnout.“
Jak je všeobecně známo, Spielberg neměl k dispozici zrovna moc ideální maketu žraloka, takže ji ukazuje co nejméně. Vedle toho je ve filmu asi vteřina „hororu“ při pohledu na nečekanou hlavu lidské mrtvoly v podmořském vraku, ale četl jsem, že to původně ve scénáři ani nebylo a že tuto malou hrůzu vložili do filmu dodatečně a jaksi pro jistotu. A že se ten odporný žralok obrací taky proti dětem?
To sice je pravda a padne tam kvůli tomu facka, ale pokud si vzpomínám, souběžně se u pláže motá takový týpek na loďce a volá právě na děti: „Kluci, jak to jde?“ Načež schramstnou čelisti jeho. Určitě to není film atakující dorost. Dorostem naopak zůstává oblíben, takže ho klidně dávají už večer od osmi. A ta hudba, což! Nejsou to jen dva tóny? Stejně jako u letošního filmu Stevena Spielberga sem dodal muziku John Williams (*1932) a nezapírám, že mě drama hudebního motivu taky zpracovává, ale jinak mi je ten žralok dávno lehce ukraden a sleduji chemii mezi postavami. Hrdiny jsou oceánolog, za druhé muž s fobií na oceán a konečně lovec žralounů zosobněný samotným Robertem Shawem (1927-1978), který odvedl jeden z životních výkonů (i tady sleduji, jak), aby bohužel vzápětí zemřel; napřesrok by mu bylo teprve sto let, a právě o harpunáři a jeho životě i včetně hrůz druhé světové války (vzpomíná) se tady dá hodně dumat. Ale nedošlo by na dumání, kdyby film dokonale nedržel a kamera nehleděla pokaždé z bodu Beta neboli ideálního bodu. Podobně je tomu i u předchozího Spielbergova filmu Duel. Anebo někoho víc zajímá, kdo řídil větší auto a jakou měl motivaci? Kvůli tomu se na Duel nekoukáme. Na Duel se dívám, že je to vtahující thriller a žralok má kola.
Je i slavný režisér Brian De Palma (*1940) a Tarantino si o něm myslí, že ho příběhy jeho filmů povětšinou moc nezajímaly. Podobně jako Hitchcok chtěl především upoutat diváky a nijak nepochyboval, že je scénář základ, ale prosnil tuny času nad finesami, kterými to udělá vizuálně nejzajímavější, a někdy to jsou dokonce trochu podpásovky; například do filmu Oblečen na zabíjení obsadil svou vlastní manželku, a to do role přitažlivě obnažené šlapky. Což by Spielberg neudělal, ale jsme tím u ošidnosti chvíle, kdy člověk preferuje, jak je co děláno, protože třeba Triumf vůle (1935) Leni Riefenstahlové (1902-2003) je brilantní filmařina, ale… Dokázali byste se na tu ódu koukat opakovaně jako na Čelisti a vy umíte vytěsnit, že to dělala pro Hitlera?
Zrovna tak vzpomínám na filmového historika Borise Jachnina (1932-2011), s nímž jsem kamarádil a který mi v Českých Budějovicích, kde by chtěl žít každý, kdysi řekl: „Je dobře, že Spielberg natočil ten Schindlerův seznam, do té doby to bylo prázdné.“ Což přeháněl, ale ne úplně a nerad bych poznal toho magora, který se bude i na Schindlera dívat jen proto, že je „dobře dělaný“; to je přece blbost. Je to precizní výrobek, já to taky tak vnímám, ale kdyby neproběhl holocaust, nebylo by na čem tančit a Spielberg tančí, i když ve svých vzpomínkách zdůraznil, že se každý večer každého dne onoho natáčení musel psychicky vzpamatovávat. Podle všeho i brečel, zatímco u Čelistí leda kakal strachy, aby to nepropadlo. Naštěstí nepropadlo, lidi se začali bát na pláže, film měl obrovský úspěch a nastartoval kariéru, která mohla po dvaceti letech zahrnout i Zachraňte vojína Ryana a Schindlerův seznam. Jsou to precizně udělané majstrštyky, ale válka není žralok, abyste od ní tak snadno abstrahovali.
Nic to nemění na božskosti technologií a šťastnosti „instalatérských“ momentů, ve kterých uchopili dobré technologie dobří bozi.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Film
Právě dnes: 40 let filmové legendy jménem Labyrint
Láska dostane ránu, idylka se nekoná a dámská jízda může začít
A JE TO TADY ZAS! přinese další porci francouzského humoru
Odhalí Spielberg americké vládní tajemství?
Goldbergovi od 10.6. na FilmBox Comedy, tak to je návrat do osmdesátek!
Tankový prapor slaví 35 let: Porevoluční kinohit zůstává rekordmanem
Hvězdy nectím, ale podléhám onomu trendu
Stoletý literát Josef Nesvadba a jeho neznámější filmy
Býti hercem. Jest to kauf?
Skutečný příběh Kleopatry: Nebyla svůdnice, ale stratég
Horor Hokum: Adam Scott se v děsivé irské legendě propadá do šílenství
Michael aneb Pouze pocitologie, ale rychle
Kill Bill v jednom filmu
Kdo našel kladného hrdinu, našel poklad
Rally od Paříže k pyramidám přiváží velké dobrodružství
Mrzutá rybka? Humor a úžasně barevný oceán
Co funguje, napodobíme? Příklad z Hollywoodu
Méně známé počiny devadesátníka Zdeňka Svěráka
Jan Svěrák se vrací k poetice Jízdy v nové komedii Pět švestek
Další články v rubrice Film
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.