Czechoslayvakia není uceleným příběhem ani historickou studií, ale skládačkou textů od různých přispěvatelů. Dočtete se například to, jak astrologie ovlivnila rozpad Československa nebo jak by měl vypadat ideální československý kyborg. Publikace, která svou vizáží připomíná spíše obsáhlý časopis, ukazuje dnešní společnost jako přehlcenou a unavenou, přičemž lidskou frustraci balí do naleštěného internetového kýče. To naznačuje už samotný název, který spojuje anglický výraz „slay“ (slangový výraz vyjadřující úspěch, stylovost nebo ohromení) s názvem bývalé federace. Absurdní propojování toho a onoho tak ilustruje, jak sociální sítě zplošťují dějiny.

Czechoslayvakia zachází ještě dál - autoři v podstatě stvořili novou, alternativní zemi. Pointa názvu se plně odkrývá v konceptu fiktivní Čtvrté republiky, kde tvůrčí kolektiv dosadil do vedení státu bizarní mix známých osobností a oblékl je do rolí politických lídrů; čeká nás třeba Jiřussy Bohdalussy jako ministryně vnitra, Shopaholic Adel v roli místopředsedkyně vlády, či Michaela Jílková za Ministerstvo spravedlnosti. Vládní aparát zde funguje jako jedna velká estráda, a kniha skrze toto netradiční obsazení státních funkcí ukazuje absurdní svět, který je místo reálných politických programů řízen lajky, sledovaností a povrchní sebeprezentací.

Za projektem Czechoslayvakia stojí vizuální umělec Jakub Polách, který ve spolupráci s řadou dalších tvůrců vytvořil svazek na pomezí uměleckého katalogu a sbírky esejů. Výsledek sice láká na aktuální téma, ale u čtenáře zanechává spíše rozpačitý a odtažitý dojem. Vizuální stránka knihy odráží Poláchovo zázemí z brněnské FaVU a je pro celou publikaci klíčová. Velký formát dává prostor grafikám, které napodobují photoshopové koláže, internetové úpravy a digitální chyby. Tyto obrázky navozují stejný pocit chaosu a přehlcení, jaký zažíváme při každodenním prohlížení telefonu, a nelze jim upřít jejich originalitu i kvalitu. V podstatě je nám prezentován humor ze zoufalství tam, kde se vážná témata rozpouštějí v ironii. Problémem může být, že se tento vizuální smog přelévá i do samotného textu, což výrazně ztěžuje jeho čitelnost.

Kniha tak leckdy trpí bariérou v porozumění - texty volně kombinují češtinu s angličtinou a jsou přeplněny stereotypními frázemi ze sociálních sítí. Použitá metoda je natolik svázaná s pomíjivým jazykem internetu, že pro čtenáře nepolíbeného současným digitálním slangem a mikroinfluencerskou scénou může být kniha téměř nečitelná (což lze ovšem zargumentovat tím, zda je pro takového člověka vůbec určená). Dále je otázkou, jak bude Czechoslayvakia srozumitelná za pár let, až současné memy nahradí jiná digitální vlna - možná to za cíl ani nemá, a slouží pouze jako reflexe dneška pro současné a specificky zacílené publikum.

Texty v knize jsou podložené hutným štosem rešerší, s nimiž si autoři skutečně dali záležet - místy se ale zdá, že podléhají stejnému afektu a povrchnosti, které se snaží kritizovat. Ve výsledku tak Czechoslayvakia zůstává ambiciózním, ale dosti odtažitým experimentem. Jakub Polách a jeho autorský kolektiv zachytili estetiku dnešní digitální éry, ale udělali to způsobem, který čtenáře spíše unavuje a drží si ho od těla. Kniha funguje jako chladný dokument své doby, který pravděpodobně osloví jen velmi úzký okruh zasvěcených. Kdo by hledal jasný a srozumitelný pohled na to, jak internet mění současnou politiku, narazí na záměrnou komplikovanost a formální křeč, přes které se těžko prokousává.

Jakup Polách a kol. - Czechoslayvakia
vydalo nakladatelství Host v roce 2025, 208 stran, pevná vazba