ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
úterý 15.9.2026, svátek má
Jolana
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Nejčtenější za 14 dní
Už to zase začíná... Škola, povinnostiDevět hororů od vikáře MaldenaO statečné princezně aneb Mrvý horší čerta, čert horší čarodějkyS umělou inteligencí lze mluvit jako s člověkemSkutečný život římských císařů: Jak se vládne světu? Thankskilling Day: Trailer k únikovce, která se mění ve smrtelnou pastSlyšet Havla. Český rozhlas připomene dvojí výročí nově objevenými nahrávkamiNaturalismus v kotlině, kde chyběl Émil ZolaTéměř 92 000 marných pokusů dovolat se pomoci: Krizové lince hrozí zánikMalíř Bohumil Konečný a FoglarNenalezený mísí Kafku, magický realismus a poeziiPozor na rozdíl mezi kamarády a ozvučnou deskou!!!
Obyčejná a neplánovaná smrt Jiřího Schelingera
31.07.2026 Ivo Fencl Hudba
13. dubna 1981 nepřeplaval Jiří Schelinger (*1951) do Rakouska, jak se taky říkalo, ale zemřel v Dunaji a je s velkou pravděpodobností pohřbený v neznámém hrobě v Maďarsku jako neidentifikovaný muž. V pražském hrobě na Olšanech spočinulo nepravé tělo. Anebo se mýlím? A co se tenkrát přihodilo?
Jiřímu Schelingerovi nabídli, aby vystoupil v pořadu natáčeném Československou televizí v Bratislavě, ale vraťme se v čase až do 11. srpna 1975, kdy se prvně setkal s Ludmilou Dlugolinskou z Martina.
Toho roku taky hrál ve filmovém muzikálu Romance za korunu (premiéru měl v říjnu), a to mimo jiné po boku „agenta Státní bezpečnosti“ Rudolfa Cortése, a podle nejpitomější z konspiračně hospodských teorií navedl Jiřího „muzikantskou Lidušku“ Ludmilu (která bydlela vedle části režimně prominentní kapely Team) právě Cortés. A zájem StB? Možná jej ani tak nevyvolal příklon Schelingerovy kapely k hardrocku jako zpěvákovy styky s bratrem jeho druhé ženy Viktorem Faktorem.
Podle další lehce absurdní teorie (nesmysly odbudu hned úvodem) se právě Faktor roku 1973 vrátil z USA již jako náš agent a v Jiřího případě agent-provokatér. Stejnojmenný Faktorův tatínek, povoláním číšník, je, minimálně v Cibulkových seznamech a jeho syn si Jiřího Schelingera každopádně zamiloval.
Ale k Ludmile Dlugolinské. 11. srpna 1975 pronikla do Schelingerovy šatny s tvrzením, že se dosud zúčastnila všech jeho koncertů, což byla lež, a to jen prvá z mnoha. Tak nebo onak padla slavnému zpěvákovi do oka a následujících pět let udržovali styky; ale zjara 1980 měl Jiří Schelinger vztahu patrně dost a možná tuto televizní „mikrofonistku", kdo ví, i poněkud prohlédl; podle další konspirační teorie právě tím selhalo podstatné napojení a je zajímavé, že Dlugolinská odmítla po Jiřího smrti vypovídat a zdůraznila, že si hudebníci kolem Schelingera pozornost StB pouze sugerovali. Ludmila Dlugolinská pracovala, dodejme, na Zlatých píscích, ale
my se přenesme do začátku roku 1981, kdy došlo ke zvláštní příhodě na Karlově mostě. Jiřího švagr Viktor Faktor totiž vystoupil na zábradlí (asi jako daleko později Jan Tříska) a Jiří Schelinger ho následoval: chtěli skočit a pouze Faktorova sestra, tj. druhá Jiřího žena Jitka Poledňáková je, jak tvrdí, stáhla na most.
Přišel únor roku 1981 a kapela hrála v Klicperově divadle. Tu se v sále se vynořil mladý pár slovenského původu a představili se jako produkční. Vyzvali Jiřího Schelingera k cestě na Slovensko.
5. března 1981 se ještě zúčastnil premiéry filmu Trhák a večer U Zpěváčků slavil nastávající třicetiny s Jitkou Poledňákovou, Jiřinou Jiráskovou a režisérem Trháku Zdeňkem Podskalským. Zpívaly se lidovky, a když nastala půlnoc, vybídl Podskalský lidi, aby Jiřímu popřáli dlouhý život.
Neměl být dlouhý. Třináct dní před smrtí naposled vystoupil v hospodě u Soběslavi, kam ho dostal Viktor Faktor, a jsme u osudného víkendu. Z kapely prý Jiřího Schelingera viděl naposled živého bubeník Havlíček, ale jen díky profesi své tehdejší manželky, která byla kadeřnicí a uzpůsobila televizním požadavkům neskutečnou Jiřího hřívu. Podle Havlíčka ji stříhala v sobotu dvanáctého, ale to je patrně omyl, Jiří jel do „Blavy" již v pátek. Bohužel sám. Sám byl z toho důvodu, že Televizní klub mladých jeho kapelu nepotřeboval; chtěli jen Jirku a „fullplayback“ ke klasické Svobodově písničce Což takhle dát si špenát, natočené už 3. března 1977.
Na Slovensko, to je pravda, měla jet i Jitka Poledňáková a je otázka, co by následovalo, kdyby jela. Ale řekla, že je nemocná. Schelinger ještě odvezl oba její rodiče k jejich vozu, protože chtěli na chalupu, a pak se vrátil a Jitku Poledňákovou do samoobsluhy, aby nakoupila. Údajně si slíbili, že „v pondělí“ půjdou na oběd před Jiřího zkouškou v Redutě a že ji vyzvedne v poledne na FAMU.
Nato jel na Slovensko, ubytoval se v bratislavském hotelu Děvín a v neděli 13. dubna, kdy bylo vše natočeno, večeřel místo návratu U Františkánů s Mirem a Jožem (skutečná jména neznám).
Jak se zdá, rozbily se Jiřímu záhadně řazení a spojka, i chtěl přenocovat do pondělka, kdy snad hodlal jet s autem do servisu. K Františkánům pak dorazily ještě Magda s Eržikou (jména opět měním, protože je neznám), aby se teprve vynořil pár klíčový. Sestával z Ludmily Dlugolinské, která přišla povečeřet s novým svým známým Štefanem Gucmanem. Oba vstoupili do podniku a zbavili Jiřího dosavadně přítomné čtveřice. Trojice vyšla a připojil se k ní Gucmanův kamarád Marian Husák. Fér by nebylo tvrdit, že byl fakticky vzato „najatý vrah“, ale konstatujme, že pracoval ve Slovnaftu a známý byl jako „skokan do Dunaje".
Husák, Štefan a Ludmila dostali Schelingera k řece i k rozhodnutí, že „po místním zvyku" (další lež) skočí, aby prokázal mužnost. Nebo dokonce i z toho důvodu, že „získá“ Ludmilu? Realita je pouze to, že byl opilý, měl v sobě jointa (marihuanu) a ubíral se úplně cizím městem s pochybnými lidmi ke Starému mostu.
František Ringo Čech opustil Jiřího Schelingera už rok předtím a zhruba v čase údajného jeho rozkmotření s Ludmilou. „První, na co jsem si vzpomněl, když mi o skoku řekli v hotelu Děvín, kde Jirka bydlel tři dni před námi, bylo, že kdyby tam byl Franta Čech, tak by k tomu nikdy nedošlo,“ řekl později leader Katapultu Olda Říha, někdejší člen Schelingerovy A Čechovy kapely. „Nebyl tam - a v Bratislavě se projevilo, jak byl Jirka na Frantovi závislý. Ringo by mu dal místo skoku pár facek a Jirka mohl žít. Neštěstí se stalo proto, že byl najednou svým pánem, a nedokázal se s tím vyrovnat."
Vraťme se k mostu. Ke čtyřčlenné skupině se překvapivě připojil ještě pátý muž, kterému říkejme třeba Bruce: nikdy nebyl identifikován a „Veřejná bezpečnost“ to neudělala navzdory tomu, že se jedná o klíčového svědka. A co se stalo na „Starém“ železničním mostě?
Nejpozději tam už byl Jiří Schelinger pod vlivem marihuany, ale zda Husák vůbec skočil do vody a držel se následně „tři hodiny" bóje o kilometry dál (zní tak oficiální verze), zůstává otázkou do pranice, a jistěže se lze ptát, jestli zpěvák nebyl nakonec do Dunaje hozen už v bezvědomí. V pitevní zprávě se každopádně hovoří o infarktu a zpráva předpokládá, že zemřel už při styku s hladinou.
Policista z nejbližšího oddělení byl kontaktován Ludmilou, ale reagoval prý takto: „Skočil? A co? Dnes si může každý už skákat, kam chce."
Ludmilino a Štefanovo tvrzení, že zkoušeli zastavovat policejní auta a jedno zastavili třikrát, není doloženo. Otázka: Po jak dlouhé době od události si policie vlastně vyžádala spolupráci pohraničníků? Odpověď: Minimálně se jedná o tři hodiny. A když na to došlo, objevil hlídkový člun Husáka u bóje za pár minut! Ani Husák nikdy nebyl podroben výslechu a teprve 7. května bylo za Jiřího Schelingera označeno tělo, vyplavené na Žitný ostrov u Šamorína. Objevili je rybáři u osady Bodíky v katastru obce Horný Bar, kde se od veletoku odděluje slepé rameno. Přes řeku už leží Maďarsko a jde o známé místo, „kde se vynoří všechno“, ale vraťme se do neděle 13. dubna, kdy Jiří Faktor jako obvykle seděl v zahradní restauraci U Lorety před sklenicí piva, ale Jiří tentokrát nepřicházel. Jak je doloženo, začal tehdy Najednou začal tehdy Jiří Faktor hovořit o jeho emigraci. Není zřejmé proč. Další otázkou je, komu vlastně pak telefonovala v noci Ludmila Dlugolinská; ale podle všeho Ringo Čechovi, protože všechno věděl první a v pondělí ráno již volal do Melodie.
A Jiřího partnerka Jitka? Všechno se dověděla teprve odpoledne a poté, co jí v televizní produkci řekli, že se má obrátit na policii. Udělala to a zprávu sdělila Schelingerovu bratru Milanovi, který ji předal jejich otci. S placaticí koňaku jeli následně za Jiřího matkou do zásilkové služby Pragoflory a tvrdili, že její starší syn Jiří žije, ale měl těžkou havárii. O poruše spojky a řazení nicméně nemohli nic vědět.
Pravdu řekli mamince teprve doma. Taky v ateliéru F. R. Čecha v Holečkově ulici zapálila kapela za Jirku svíčky, ale až do nalezení těla věřili v zázrak. Nedošlo k němu a Jitce ukázali pouze jedinou Jiřího fotografii. Byl na ní profil Schelingerovy hlavy, spočívající bočně na zemi. Igelitem viděla zip lewisek, lem ponožky se vzorkem, špinavý kus trika a část slipů se značkou. Dostala i pramínek vlasů, odstřižený zezadu z krku, kde je měl tmavší a vlnitější. Jitka vedle toho mluví o ještě mokrých botách, které jí byly rovněž nabídnuty, aby je odmítla.
Ohledně fotografie si nicméně odporuje, protože v knize Jirka Schelinger a všichni mí krásní kluci s dlouhými vlasy (2008) napsala, že před ní kriminalisti na Slovensku cíleně a „těly skryli úděsné album, když mi ho policajt v Dunajské Stredě dával před obličej".
„Papalášům se Jirka náhodou hodil a předváděli ho na všech větších akcích vedle zasloužilých umělců; třeba na výročí časopisu Vlasta pro hrdiny socialistické práce nebo na Intertalentu, aby lidi v zahraničí viděli, že taky tady máme tvrdou muziku," zdůraznila Jitka roku 2011 v Mladé frontě v rozhovoru s Janem Malindou, ale je tím vedle a nepředstavuje to reálný pohled na situaci.
Přes dnešní hranice sice Jitka Poledňáková mrtvolu nevezla, ale ono poruchové auto ano. Za Brnem opravdu najednou nešlo řadit, i zastavila a hle, objevil se jako na zavolanou kamión se dvěma muži. Bez cavyků Schelingerovo auto naložili a dovezli až před Faktorův dům. Jitka a její bratr se následně chtěli na Slovensko vrátit pro tělo, ale to nebylo možné. Názory na stupeň rozkladu mrtvoly se různí, ale na celý měsíc ve vodě prý byla v překvapivě zachovalém stavu. Je to ovšem otázka, protože na identifikaci nikdo z rodiny ani nepomyslel a Milan Schelinger pouze později zdůrazil, že mohl jeho bratr být snadno identifikován podle tzv. slepičího hrudníku.
Co se pak týká zubní protézy, již nosil Schelinger od pětadvaceti let, nabízejí konspirátoři další otázku: Nepřišel zpěvák o zuby takhle náhodou už na mostě a nebyly celý ten měsíc v držení StB?
Nic nedokazují ani klíčky s plastovým přívěskem v podobě cigaret „Gitanek": tři se daly vysunout. Mrtvole překvapivě vydržely v přední kapse kalhot a skutečně byly rezavé, ale…
„Jsem absolutně přesvědčen, že Jirkovy vnitřní problémy nepřesahovaly rámec, který by ho naváděl k sebevraždě," řekl Milan Schelinger v knize, kterou o bratrovi napsal roku 1994 spolu s Františkem Ringo Čechem a Petrem Bošnakovem; ale to nezabránilo Liboru Budinskému, aby zpěváka vřadil do svých Sebevražd slavných (vydal Knižní klub), kde vedle Jiřího připomněl amerického držitele Pulitzerovy ceny, básníka Johna Berrymana (*1914), který skočil z mostu do zamrzlé Mississippi roku 1972. Jak si lze vzpomenout, rovněž básník Shelley se utopil (1822) ve věku třicet let, a to ve věku třicet BEZ měsíce. Jiří ve věku třicet s jedním měsícem navrch.
Ještě jedno je zvláštní. Zemřel přesně v den narozenin manžela své první a velmi milované ženy Aleny. František Ringo Čech vzpomíná, že byl Jekyllem a Hydem a druhým z těch dvou pokaždé, když se napil. „Všechno to vzniklo proto, že se Jirka rád týral a pořád si musel něco dokazovat a v Bratislavě si řekl, že prostě skočí," dodává Čech a Jan Francl z kapely vzpomíná: Jeli jsme na koncert a Jirka najednou vyskočil z auta, začal utíkat do kopce a běžel a běžel až do absolutního vyčerpání a nakonec padl na hubu a večer se chtěl se mnou přetlačovat na páku, i když věděl, že nemá žádnou šanci. Prostě byly chvíle, kdy se neuměl smířit s tím, že by něco nedokázal.
Schelingerova dcera z prvního manželství Andrea oslavila 1. května 1981 desáté narozeniny a teprve čtyři dni potom jí rodiče řekli, že „tatínek nepřežil havárii". Do té chvíle jí milosrdně lhali, že byl „převezen do nemocnice". Když roku 1984 zpíval v Maďarsku s „Irony" Bruce Dickinson, hřívou, postavou a hlavně gestikulací připomínal Jiřího až přízračně. Z písniček i včetně Šípovy Proč potápěč pláče (1973) bych jistě uměl vypsat přehršli pasáží, kterými Jiří „převídal" svůj konec, ale bylo by to laciné a nesmyslné, protože smrt je v umění i popu časté téma a kupříkladu song Pohřeb přítele byl inspirován smrtí nevlastního Schelingerova otce. V žádném případě se tedy nemůže říct, že tu Čech jakkoli líčil vlastní budoucí pocity na pohřbu kamaráda. I když… Zajímavá je pasáž v jiném Čechově textu Jsem prý blázen jen: „Pode mnou propast temná, není přes ní most!" Slova vznikala původně na melodii (pak dostala jinou) písně Když slepec pláče (When a Blind Man Cries) od skupiny Deep Purple.
Strašný Schelingerův konec ale nepochybně předjímají pochmurné skladby Galéra, Hodina H a Hostina (s Ringovými texty), které sice už nestačil nahrát, zato je ale pěl celý v černém na posledních koncertech. Za lodí mou je z pěny štít, ta brázda vln moje já navždy pohřbí, říká se v Galéře. Mám bolest nekonečnou v pláni vodní. A ještě depresivnější Hostina? Končí výkřikem „už jsi tady zbytečnej". A Hodina H? Srdce už nevlastním, voda ho vzala, leží tam hluboko v studeném hrobě. Kde je ta voda, řeka ji vzala. Kde je ta řeka, voli ji vypili! Kde jsou ti voli, páni je snědli! Kde jsou ti páni??? Na hřbitově zakopáni!!!
V březnu 2011 byla Schelingerovi v Nuslích odhalena pamětní deska a mohl tu ještě být. Nebo ne? Není bez zajímavosti, že v dětství objevil na půdě ostře nabitou nacistickou pistoli, ukořistěnou jeho dědem. Vystřelila za rozestlanou postel a „do té díry by i pštros strčil hlavu," vzpomínal Milan Schelinger. „Šlupka“ Svěrák dodává: Jednou, když ho vyhodili v druháku z učení, jsme se koupali a on začal řvát, že ho chceme utopit.
Seběhli se všichni možní plavčíci, přehrada stála v pozoru a Jirka s nevinnou tváří prohlásil, že to všechno byla vlastně sranda.
V Dunaji už legrace skončily. Smrt Jiřího našla. Umírá mlád, koho bozi milují? Někdy. Ale zemřel až poté, co v dětství prodělal hned několik zánětů nosohltanu, které patrně ovlivnily barvu jeho hlasu, a co nazpíval stovku písní.
Zdroje tohoto sumáře faktů jsou uvedeny v textu spolu s autory a nakladateli knih.
Související článek: Přiznání provedené 45 let po smrti miláčka Jiřího Schelingera
Toho roku taky hrál ve filmovém muzikálu Romance za korunu (premiéru měl v říjnu), a to mimo jiné po boku „agenta Státní bezpečnosti“ Rudolfa Cortése, a podle nejpitomější z konspiračně hospodských teorií navedl Jiřího „muzikantskou Lidušku“ Ludmilu (která bydlela vedle části režimně prominentní kapely Team) právě Cortés. A zájem StB? Možná jej ani tak nevyvolal příklon Schelingerovy kapely k hardrocku jako zpěvákovy styky s bratrem jeho druhé ženy Viktorem Faktorem.
Podle další lehce absurdní teorie (nesmysly odbudu hned úvodem) se právě Faktor roku 1973 vrátil z USA již jako náš agent a v Jiřího případě agent-provokatér. Stejnojmenný Faktorův tatínek, povoláním číšník, je, minimálně v Cibulkových seznamech a jeho syn si Jiřího Schelingera každopádně zamiloval.
Ale k Ludmile Dlugolinské. 11. srpna 1975 pronikla do Schelingerovy šatny s tvrzením, že se dosud zúčastnila všech jeho koncertů, což byla lež, a to jen prvá z mnoha. Tak nebo onak padla slavnému zpěvákovi do oka a následujících pět let udržovali styky; ale zjara 1980 měl Jiří Schelinger vztahu patrně dost a možná tuto televizní „mikrofonistku", kdo ví, i poněkud prohlédl; podle další konspirační teorie právě tím selhalo podstatné napojení a je zajímavé, že Dlugolinská odmítla po Jiřího smrti vypovídat a zdůraznila, že si hudebníci kolem Schelingera pozornost StB pouze sugerovali. Ludmila Dlugolinská pracovala, dodejme, na Zlatých píscích, ale
my se přenesme do začátku roku 1981, kdy došlo ke zvláštní příhodě na Karlově mostě. Jiřího švagr Viktor Faktor totiž vystoupil na zábradlí (asi jako daleko později Jan Tříska) a Jiří Schelinger ho následoval: chtěli skočit a pouze Faktorova sestra, tj. druhá Jiřího žena Jitka Poledňáková je, jak tvrdí, stáhla na most.
Přišel únor roku 1981 a kapela hrála v Klicperově divadle. Tu se v sále se vynořil mladý pár slovenského původu a představili se jako produkční. Vyzvali Jiřího Schelingera k cestě na Slovensko.
5. března 1981 se ještě zúčastnil premiéry filmu Trhák a večer U Zpěváčků slavil nastávající třicetiny s Jitkou Poledňákovou, Jiřinou Jiráskovou a režisérem Trháku Zdeňkem Podskalským. Zpívaly se lidovky, a když nastala půlnoc, vybídl Podskalský lidi, aby Jiřímu popřáli dlouhý život.
Neměl být dlouhý. Třináct dní před smrtí naposled vystoupil v hospodě u Soběslavi, kam ho dostal Viktor Faktor, a jsme u osudného víkendu. Z kapely prý Jiřího Schelingera viděl naposled živého bubeník Havlíček, ale jen díky profesi své tehdejší manželky, která byla kadeřnicí a uzpůsobila televizním požadavkům neskutečnou Jiřího hřívu. Podle Havlíčka ji stříhala v sobotu dvanáctého, ale to je patrně omyl, Jiří jel do „Blavy" již v pátek. Bohužel sám. Sám byl z toho důvodu, že Televizní klub mladých jeho kapelu nepotřeboval; chtěli jen Jirku a „fullplayback“ ke klasické Svobodově písničce Což takhle dát si špenát, natočené už 3. března 1977.
Na Slovensko, to je pravda, měla jet i Jitka Poledňáková a je otázka, co by následovalo, kdyby jela. Ale řekla, že je nemocná. Schelinger ještě odvezl oba její rodiče k jejich vozu, protože chtěli na chalupu, a pak se vrátil a Jitku Poledňákovou do samoobsluhy, aby nakoupila. Údajně si slíbili, že „v pondělí“ půjdou na oběd před Jiřího zkouškou v Redutě a že ji vyzvedne v poledne na FAMU.
Nato jel na Slovensko, ubytoval se v bratislavském hotelu Děvín a v neděli 13. dubna, kdy bylo vše natočeno, večeřel místo návratu U Františkánů s Mirem a Jožem (skutečná jména neznám).
Jak se zdá, rozbily se Jiřímu záhadně řazení a spojka, i chtěl přenocovat do pondělka, kdy snad hodlal jet s autem do servisu. K Františkánům pak dorazily ještě Magda s Eržikou (jména opět měním, protože je neznám), aby se teprve vynořil pár klíčový. Sestával z Ludmily Dlugolinské, která přišla povečeřet s novým svým známým Štefanem Gucmanem. Oba vstoupili do podniku a zbavili Jiřího dosavadně přítomné čtveřice. Trojice vyšla a připojil se k ní Gucmanův kamarád Marian Husák. Fér by nebylo tvrdit, že byl fakticky vzato „najatý vrah“, ale konstatujme, že pracoval ve Slovnaftu a známý byl jako „skokan do Dunaje".
Husák, Štefan a Ludmila dostali Schelingera k řece i k rozhodnutí, že „po místním zvyku" (další lež) skočí, aby prokázal mužnost. Nebo dokonce i z toho důvodu, že „získá“ Ludmilu? Realita je pouze to, že byl opilý, měl v sobě jointa (marihuanu) a ubíral se úplně cizím městem s pochybnými lidmi ke Starému mostu.
František Ringo Čech opustil Jiřího Schelingera už rok předtím a zhruba v čase údajného jeho rozkmotření s Ludmilou. „První, na co jsem si vzpomněl, když mi o skoku řekli v hotelu Děvín, kde Jirka bydlel tři dni před námi, bylo, že kdyby tam byl Franta Čech, tak by k tomu nikdy nedošlo,“ řekl později leader Katapultu Olda Říha, někdejší člen Schelingerovy A Čechovy kapely. „Nebyl tam - a v Bratislavě se projevilo, jak byl Jirka na Frantovi závislý. Ringo by mu dal místo skoku pár facek a Jirka mohl žít. Neštěstí se stalo proto, že byl najednou svým pánem, a nedokázal se s tím vyrovnat."
Vraťme se k mostu. Ke čtyřčlenné skupině se překvapivě připojil ještě pátý muž, kterému říkejme třeba Bruce: nikdy nebyl identifikován a „Veřejná bezpečnost“ to neudělala navzdory tomu, že se jedná o klíčového svědka. A co se stalo na „Starém“ železničním mostě?
Nejpozději tam už byl Jiří Schelinger pod vlivem marihuany, ale zda Husák vůbec skočil do vody a držel se následně „tři hodiny" bóje o kilometry dál (zní tak oficiální verze), zůstává otázkou do pranice, a jistěže se lze ptát, jestli zpěvák nebyl nakonec do Dunaje hozen už v bezvědomí. V pitevní zprávě se každopádně hovoří o infarktu a zpráva předpokládá, že zemřel už při styku s hladinou.
Policista z nejbližšího oddělení byl kontaktován Ludmilou, ale reagoval prý takto: „Skočil? A co? Dnes si může každý už skákat, kam chce."
Ludmilino a Štefanovo tvrzení, že zkoušeli zastavovat policejní auta a jedno zastavili třikrát, není doloženo. Otázka: Po jak dlouhé době od události si policie vlastně vyžádala spolupráci pohraničníků? Odpověď: Minimálně se jedná o tři hodiny. A když na to došlo, objevil hlídkový člun Husáka u bóje za pár minut! Ani Husák nikdy nebyl podroben výslechu a teprve 7. května bylo za Jiřího Schelingera označeno tělo, vyplavené na Žitný ostrov u Šamorína. Objevili je rybáři u osady Bodíky v katastru obce Horný Bar, kde se od veletoku odděluje slepé rameno. Přes řeku už leží Maďarsko a jde o známé místo, „kde se vynoří všechno“, ale vraťme se do neděle 13. dubna, kdy Jiří Faktor jako obvykle seděl v zahradní restauraci U Lorety před sklenicí piva, ale Jiří tentokrát nepřicházel. Jak je doloženo, začal tehdy Najednou začal tehdy Jiří Faktor hovořit o jeho emigraci. Není zřejmé proč. Další otázkou je, komu vlastně pak telefonovala v noci Ludmila Dlugolinská; ale podle všeho Ringo Čechovi, protože všechno věděl první a v pondělí ráno již volal do Melodie.
A Jiřího partnerka Jitka? Všechno se dověděla teprve odpoledne a poté, co jí v televizní produkci řekli, že se má obrátit na policii. Udělala to a zprávu sdělila Schelingerovu bratru Milanovi, který ji předal jejich otci. S placaticí koňaku jeli následně za Jiřího matkou do zásilkové služby Pragoflory a tvrdili, že její starší syn Jiří žije, ale měl těžkou havárii. O poruše spojky a řazení nicméně nemohli nic vědět.
Pravdu řekli mamince teprve doma. Taky v ateliéru F. R. Čecha v Holečkově ulici zapálila kapela za Jirku svíčky, ale až do nalezení těla věřili v zázrak. Nedošlo k němu a Jitce ukázali pouze jedinou Jiřího fotografii. Byl na ní profil Schelingerovy hlavy, spočívající bočně na zemi. Igelitem viděla zip lewisek, lem ponožky se vzorkem, špinavý kus trika a část slipů se značkou. Dostala i pramínek vlasů, odstřižený zezadu z krku, kde je měl tmavší a vlnitější. Jitka vedle toho mluví o ještě mokrých botách, které jí byly rovněž nabídnuty, aby je odmítla.
Ohledně fotografie si nicméně odporuje, protože v knize Jirka Schelinger a všichni mí krásní kluci s dlouhými vlasy (2008) napsala, že před ní kriminalisti na Slovensku cíleně a „těly skryli úděsné album, když mi ho policajt v Dunajské Stredě dával před obličej".
„Papalášům se Jirka náhodou hodil a předváděli ho na všech větších akcích vedle zasloužilých umělců; třeba na výročí časopisu Vlasta pro hrdiny socialistické práce nebo na Intertalentu, aby lidi v zahraničí viděli, že taky tady máme tvrdou muziku," zdůraznila Jitka roku 2011 v Mladé frontě v rozhovoru s Janem Malindou, ale je tím vedle a nepředstavuje to reálný pohled na situaci.
Přes dnešní hranice sice Jitka Poledňáková mrtvolu nevezla, ale ono poruchové auto ano. Za Brnem opravdu najednou nešlo řadit, i zastavila a hle, objevil se jako na zavolanou kamión se dvěma muži. Bez cavyků Schelingerovo auto naložili a dovezli až před Faktorův dům. Jitka a její bratr se následně chtěli na Slovensko vrátit pro tělo, ale to nebylo možné. Názory na stupeň rozkladu mrtvoly se různí, ale na celý měsíc ve vodě prý byla v překvapivě zachovalém stavu. Je to ovšem otázka, protože na identifikaci nikdo z rodiny ani nepomyslel a Milan Schelinger pouze později zdůrazil, že mohl jeho bratr být snadno identifikován podle tzv. slepičího hrudníku.
Co se pak týká zubní protézy, již nosil Schelinger od pětadvaceti let, nabízejí konspirátoři další otázku: Nepřišel zpěvák o zuby takhle náhodou už na mostě a nebyly celý ten měsíc v držení StB?
Nic nedokazují ani klíčky s plastovým přívěskem v podobě cigaret „Gitanek": tři se daly vysunout. Mrtvole překvapivě vydržely v přední kapse kalhot a skutečně byly rezavé, ale…
„Jsem absolutně přesvědčen, že Jirkovy vnitřní problémy nepřesahovaly rámec, který by ho naváděl k sebevraždě," řekl Milan Schelinger v knize, kterou o bratrovi napsal roku 1994 spolu s Františkem Ringo Čechem a Petrem Bošnakovem; ale to nezabránilo Liboru Budinskému, aby zpěváka vřadil do svých Sebevražd slavných (vydal Knižní klub), kde vedle Jiřího připomněl amerického držitele Pulitzerovy ceny, básníka Johna Berrymana (*1914), který skočil z mostu do zamrzlé Mississippi roku 1972. Jak si lze vzpomenout, rovněž básník Shelley se utopil (1822) ve věku třicet let, a to ve věku třicet BEZ měsíce. Jiří ve věku třicet s jedním měsícem navrch.
Ještě jedno je zvláštní. Zemřel přesně v den narozenin manžela své první a velmi milované ženy Aleny. František Ringo Čech vzpomíná, že byl Jekyllem a Hydem a druhým z těch dvou pokaždé, když se napil. „Všechno to vzniklo proto, že se Jirka rád týral a pořád si musel něco dokazovat a v Bratislavě si řekl, že prostě skočí," dodává Čech a Jan Francl z kapely vzpomíná: Jeli jsme na koncert a Jirka najednou vyskočil z auta, začal utíkat do kopce a běžel a běžel až do absolutního vyčerpání a nakonec padl na hubu a večer se chtěl se mnou přetlačovat na páku, i když věděl, že nemá žádnou šanci. Prostě byly chvíle, kdy se neuměl smířit s tím, že by něco nedokázal.
Schelingerova dcera z prvního manželství Andrea oslavila 1. května 1981 desáté narozeniny a teprve čtyři dni potom jí rodiče řekli, že „tatínek nepřežil havárii". Do té chvíle jí milosrdně lhali, že byl „převezen do nemocnice". Když roku 1984 zpíval v Maďarsku s „Irony" Bruce Dickinson, hřívou, postavou a hlavně gestikulací připomínal Jiřího až přízračně. Z písniček i včetně Šípovy Proč potápěč pláče (1973) bych jistě uměl vypsat přehršli pasáží, kterými Jiří „převídal" svůj konec, ale bylo by to laciné a nesmyslné, protože smrt je v umění i popu časté téma a kupříkladu song Pohřeb přítele byl inspirován smrtí nevlastního Schelingerova otce. V žádném případě se tedy nemůže říct, že tu Čech jakkoli líčil vlastní budoucí pocity na pohřbu kamaráda. I když… Zajímavá je pasáž v jiném Čechově textu Jsem prý blázen jen: „Pode mnou propast temná, není přes ní most!" Slova vznikala původně na melodii (pak dostala jinou) písně Když slepec pláče (When a Blind Man Cries) od skupiny Deep Purple.
Strašný Schelingerův konec ale nepochybně předjímají pochmurné skladby Galéra, Hodina H a Hostina (s Ringovými texty), které sice už nestačil nahrát, zato je ale pěl celý v černém na posledních koncertech. Za lodí mou je z pěny štít, ta brázda vln moje já navždy pohřbí, říká se v Galéře. Mám bolest nekonečnou v pláni vodní. A ještě depresivnější Hostina? Končí výkřikem „už jsi tady zbytečnej". A Hodina H? Srdce už nevlastním, voda ho vzala, leží tam hluboko v studeném hrobě. Kde je ta voda, řeka ji vzala. Kde je ta řeka, voli ji vypili! Kde jsou ti voli, páni je snědli! Kde jsou ti páni??? Na hřbitově zakopáni!!!
V březnu 2011 byla Schelingerovi v Nuslích odhalena pamětní deska a mohl tu ještě být. Nebo ne? Není bez zajímavosti, že v dětství objevil na půdě ostře nabitou nacistickou pistoli, ukořistěnou jeho dědem. Vystřelila za rozestlanou postel a „do té díry by i pštros strčil hlavu," vzpomínal Milan Schelinger. „Šlupka“ Svěrák dodává: Jednou, když ho vyhodili v druháku z učení, jsme se koupali a on začal řvát, že ho chceme utopit.
Seběhli se všichni možní plavčíci, přehrada stála v pozoru a Jirka s nevinnou tváří prohlásil, že to všechno byla vlastně sranda.
V Dunaji už legrace skončily. Smrt Jiřího našla. Umírá mlád, koho bozi milují? Někdy. Ale zemřel až poté, co v dětství prodělal hned několik zánětů nosohltanu, které patrně ovlivnily barvu jeho hlasu, a co nazpíval stovku písní.
Zdroje tohoto sumáře faktů jsou uvedeny v textu spolu s autory a nakladateli knih.
Související článek: Přiznání provedené 45 let po smrti miláčka Jiřího Schelingera
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Hudba
Meky Žbirka ožije v reedicích, na Symphonic Night i jinak
Přiznání provedené 45 let po smrti miláčka Jiřího Schelingera
Český varhanní festival slaví 20 let
Před deseti roky odešel Standa Procházka
Jeff Beal v Praze: Světová premiéra hudby k vizionářskému Metropolis
Proč nás sedmdesátky hladí po duši víc než moderní hity?
Vrcholné španělské baroko před Velikonocemi
O Riedlových Českých rockových albech
Medvěd 009 má naději
Vzduch byl modrý nikotinem aneb Sedláčkovina za sto
Helena Vondráčková zpívá duet s nejmladším interpretem své kariéry
Vypadli Tata Bojs z ich formy? Napoví nový singl Třetí osoba!
Slavíme s dalajlámou jeho 90 let
Španělská duchovní hudba na začátek adventu
Martin Maxa a Mára ze Šlágru - co je spojilo?
Felix Slováček podpořil Pražský komorní orchestr
Život skladatele Ericha Adlera
O chytání paliček bubeníka Deep Purple
Pavel Haas Quartet – světově proslulý soubor vydává nové album
Další články v rubrice Hudba
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.