ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
sobota 8.8.2026, svátek má
Soběslav
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Nejčtenější za 14 dní
Dodatečně k pětasedmdesátce Kurtu RusselloviZázračné houbyO Samu Neillovi bez Jurských parkůNeviditelné pasti očima autorek: Co nás drží v šachu a jak najít cestu ven?3 lahodné smoothie drinky: Osvěžení plné vitamínůPetra Kohoutová učí cizince na VŠ a vydala druhý románPřed sto lety zemřel Václav Sojka, podivuhodný dramatikObyčejná a neplánovaná smrt Jiřího Schelingera100 let od narození Ludvíka VaculíkaJak překonat autismusNaznačuje nový Vinnetou, že už Američané se chovali jako náckové?Znojmo podle Moniky Frecerové
Dodatečně k pětasedmdesátce Kurtu Russellovi
24.07.2026 Ivo Fencl Film
Není mnoho takových es jako herec Kurt Russell (*1951), čerstvý pětasedmdesátník. Bývá naprosto věrohodný v každé roli a patrně i pro herečku Goldie Hawnovou, s kterou tvoří, aniž se kdy vzali, nejsoudržnější a asi nejdéle to spolu táhnoucí pár Hollywoodu.
Je fakt, že hercem byl už Kurtův táta, a to třeba ve známém westernovém seriálu Bonanza. Další zřetelné přišlápnutí Kurta Russella k „medailím“ dneška se odehrálo ve studiu Disney: nebylo mu ještě ani devět a hrál v komediích téhle schopné „fabriky“, přičemž příkladem jsou Roztržitý profesor (1961) i známá komedie Stalo se na světové výstavě.
Když bylo Russellovi už dvanáct, začal se objevovat taky v televizní sérii Cesty Jamie McPheetersové a vydržel celý rok (1963-1964). Za další zmínku stojí snímky Jediná opravdová, originální rodinná kapela (1968) a Kůň v šedém flanelovém obleku (1968); je mu v nich teprve sedmnáct; a kdož ví, kariéra by mu třeba pokračovala rozvolněným stylem a spíš kamsi do neznáma, kdyby nepotkal geniálního režiséra Johna Carpentera a kdyby tohoto muže nepřesvědčil, že je s to v televizi zahrát - tehdy už zesnulého - krále rokenrolu Elvise (1979).
Tento televizní film byl uveden i v kinodistribuci a pamatuji, jak jsme na něj co teenageři chodili taky v této zemi. Samozřejmě nadšeni. Je to ten snímek, v kterém „Elvis“ střelí z pistole přímo do televizní obrazovky, a pro mě tu Russell s pěveckým idolem úplně splývá a hraje natolik věrohodně, že lze mezi Russella a Presleyho položil rovnítko. Je to každopádně kvalitní výkon a zdá se mi, že tím měl Russell další cestu otevřenou takřka všude. Objevil se taky v Zemeckisových Ojetých autech (1980), ale především jako gangster Snak Plissken v Carpenterově sci-fi majstrštyku Útěk z New Yorku (1981) - podobný film ovšem do československých kin sotva tenkrát mohl projít (a ani neprošel).
Potřetí Carpenter Kurta dosadil do své Věci a Russell se tím stal ikonou možná nejpůsobivějšího sci-fi hororu všech dob (hned vedle Vetřelce). Hraje polárníka McReadyho a tato vyvražďovací science fiction, jejíž příběh je dnes všeobecně znám, končí totálně děsivou a jaksi strnulou sekvencí, kdy poslední dva přeživší už jen sedí proti sobě u ohně v mrazivé pustině Antarktidy a Russell konstatuje: „Budeme čekat.“ Na co? Je uvnitř jeho těla v tu chvíli ona „opojná“ Věc? Vedou se o tom dodnes spory a taky tady je Russell neskutečně věrohodný a řekl bych, že pokud to nebyl již onen Elvis, zajistilo mu dlouhodobé renomé právě trio Carpenterových bijáků Elvis, Útěk z New Yorku a Věc. A nevnímám to samozřejmě tak sám.
Věc je z roku 1982 a rok potom, bylo mu nějakých dvaatřicet, začal chodit s výše zmíněnou herečkou Goldie Hawnovou, aby se neopustili dodnes.
O v pořadí čtvrtém spektáklu dua Carpenter-Russell Velké potíže v Malé Číně (1986) se vedou - na rozdíl od tří předchozích carpenterovek - mezi fandy spory, ale mně se ta komedie víc než zamlouvá. Je to jízda! A podle mého názoru jeden z filmů, které sice měly původně šanci zapadnout až do škatulky „zcela neuvěřitelný horor“, avšak tvůrci si včas uvědomili, že by neuvěřitelnost celek mohla odpískat do nicoty, anebo by ho zabila, a tak téma pojali jako parodii. A v tomhle případě zdařilou. Pan Carpenter se, jak známo, nebojí NE-hýbat kamerou, což by filmy méně talentovaného tvůrce zabilo, ale v jeho případě to funguje až magicky. Všimněte si na začátku Potíží dlouhé promluvy Číňanovy právě přímo na kameru. Udělal by tohle Hitchcock? Ne. Udělal by tohle Steven Spielberg? Sotva. Carpenter to udělal a „tajuplníka“ nechá hovořit, NIC VÍC, a film od té chvíle prostupuje zvláštní dech nadpřirozena. Jack Burton, kterého zde Russell v hlavní roli předvádí co překvapivě schopného šoféra kamiónů, je opět věrohodný, i když tu likviduje rozličné potvory ve stylu pozdějších Mužů v černém. Ano, souhlasím, že bych si tu v jeho roli uměl představit i některé jiné herce a podobná „nápaditost“ platí snad až příliš obecně, takže bude lépe věřit, že jsou ti a ti aktéři provždy na svých místech, a to nikoli náhodně, ale božím přičiněním a jindy božím dopuštěním.
Miloš Fikejz si ve své knize o hercích všímá taky (nepochybné) Russellovy schopnosti hrát jaksi paralelně i naprosto „obyčejné“ a „lidské“ role, a to ve značném spektru rozlišení. V Nicholsově dramatu Silkwoodová (1983) pracuje jako Drew Stephens v atomové laboratoři a jeho partnerka, již hraje Meryl Streepová, dostane dávku záření, která vede k její smrti. V Zimních lidech (1988), podle románu Johna Ehlea, je Russell dokonce hodinářem a tatínkem děvčete. Takto ovdoví a potkává novou, osamělou partnerku (Kelly McGillisová).
Roku 1989 natočil pak Andrej Končalovskij zábavnou krimi-komedii Tango a Cash, kde tvoří titulní pár policisté z Los Angeles Sylvester Stallone (Tango) a Kurt Russell (Gabe Cash), přičemž poloznalým připomínám, že jde o „ten film“, kde se oba tito hrdinové o pár cenťáků vyhýbají (v nervy drásající sekvenci) vysokému napětí.
Z roku 1991 je Oheň. Naplno oslavuje americké požárníky a přinejmenším křestním jménem hrdiny (Russell tady hraje hasiče jménem STEVE McCafrey) asociuje „frajera“a McQuena ze Skleněného pekla (taky schopného hasiče). V Ohni požáry kdosi zakládá záměrně a zaujmou taky Will Baldwin v roli Steveova mladšího bratra, De Niro co autoritativní hasič, jenž to odnese, a Donald Sutherland coby klinicky vyšetřovaný pyroman.
Na krátkou vlnu obnovení westernu vsedl Russell v zapomenutelném filmu Tombstone (1993) kde je šerifem Wyattem Earpem; mně to nudilo. Emmerichovu sci-fi Hvězná brána (1994) pak, nezlobte se, osobně cítím jako spíš trapnou záležitost; ale Russell tomu „veledílu“ jistě obrovsky pomohl. V následném seriálu by však tu samou roli nehrál ani v případě, že by původní Brána byla dobrá, což moc není.
Oproti tomu se mi „strašně“ líbí Boeing 747 v ohrožení (1996), kterému se někdo vysmívá. Je to slušně financované béčko, to vnímám, a na nic si nehraje a dokonce i „ten Segal“ tu odvedl dobrou práci, přičemž „Hercule Poirot“ David Suchet je v netypické roli padoucha.
Dalšího zmetka zosobnil J. T. Walsh, což je zajímavý typ herce. Umí se v roli chovat jako obrovský dobrák, tak snad i vypadá (nevím), ale taky se za tím umí odkrýt zrůdnost.
Asi nejlépe to u Walshe vyniká ve filmu Únos (1997), který jako člověk bohužel dlouho nepřežil a kde vedle něj podal Russell skvělý výkon v partu chlapíka, proti němuž se podle všeho spiklo samo nebe i svět, když se mu ztratila milovaná žena a nikdo o ní neví. Film je místy sice trochu nepravděpodobný a ve finále takzvaně přepálený (honička čtyř aut jako z kreslené grotesky), nicméně Únos má momenty, které asociují i díky Russellově hraní toho nejkvalitnějšího Alfreda Hitchocka. Inspirování se Spielbergovým Duelem je rovněž očividné. A Russell tu zoufale hledá ženu už podruhé ve stejně šíleném motorestu („A neutekla ti, kauboji?“) a stejný řidič, co si ji přece stoprocentně nakládal do auta, mu říká do očí, že se nic podobného nikdy-nikdy nestalo. Russell hraje na jedničku s hvězdičkou lásku k vlastní ženě, víru v ni, strach, vztek, odhodlání… a táhne film a nic ve zlém, ale jeho partnerka je tam skutečně do počtu.
Rok předtím natočili s Carpenterem i pokračování Útěku z New Yorku, Útěk z L. A., a je to dvacet let, co Wolfgang Petersen vytvořil remake Dobrodružství Poseidonu. Sice tady člověk dost postrádá Hackamanova kazatele z původní verze, ale i díky Russellovi se pořád jedná o vysoce působivý katastrofický „špek-tákl“.
Skutečně čerstvý vítr do plachet nicméně poskytl Kurtu Russellovi svými filmy teprve Quentin Tarantino, což začalo Autem zabijákem (2007), pokračovalo westernem Osm hrozných (2015) a zřejmě už navždy skončilo celkem epizodní rolí ve snímku Tenkrát v Hollywoodu (2019), kde si Russell nezapomenutelně „střihl“ šéfa kaskadérů, který je pod pantoflem.
Osm hrozných je kontroverzní záležitost a lze mít snad i některé morální výhrady; ale Russell je opět v epicentru, a jestliže tento film „vykradl“ řadu předloh, a to vykradl, tak tyto dvě nejočividněji: Tenkrát na Západě a - právě - Věc. Russell je tak jedním z hlavních symbolů Osmi hrozných a skoro bych řekl, že by už po tomhle nemusel točit. Nic. Pětasedmdesát mu bylo zjara a bude jistě pokračovat a věřím, že zůstanou také s Goldie, která si spolu s ním zahrála hned v několika snímcích a je bezesporu schopná herečka a vytvořila nezapomenutelné úlohy, ale byl to zřejmě teprve Kurt Russell, kdo jí přidal jistou životní jistotu, ne-li pohodu. A ta jeho svalovina, v mnoha filmech viditelná, ta, ano, taky účinkovala, ale u mě je to tak pět procent z celkového dojmu z Kurta Russella a domnívám se, že je úspěšný a funguje díky tomu, že na něm divák rozeznává nehranou obyčejnost, střídmost a nevyvyšování se. Zcela obyčejný člověk to sice v těch filmech nikdy není, ale velice se mu blíží a umíme se s jeho hrdiny snáze ztotožnit než s Rambem. Co Russell je a ještě dlouho bude, je jistota.
10 x Kurt Russell: Top 10 Kurt Russell Performances - YouTube
Když bylo Russellovi už dvanáct, začal se objevovat taky v televizní sérii Cesty Jamie McPheetersové a vydržel celý rok (1963-1964). Za další zmínku stojí snímky Jediná opravdová, originální rodinná kapela (1968) a Kůň v šedém flanelovém obleku (1968); je mu v nich teprve sedmnáct; a kdož ví, kariéra by mu třeba pokračovala rozvolněným stylem a spíš kamsi do neznáma, kdyby nepotkal geniálního režiséra Johna Carpentera a kdyby tohoto muže nepřesvědčil, že je s to v televizi zahrát - tehdy už zesnulého - krále rokenrolu Elvise (1979).
Tento televizní film byl uveden i v kinodistribuci a pamatuji, jak jsme na něj co teenageři chodili taky v této zemi. Samozřejmě nadšeni. Je to ten snímek, v kterém „Elvis“ střelí z pistole přímo do televizní obrazovky, a pro mě tu Russell s pěveckým idolem úplně splývá a hraje natolik věrohodně, že lze mezi Russella a Presleyho položil rovnítko. Je to každopádně kvalitní výkon a zdá se mi, že tím měl Russell další cestu otevřenou takřka všude. Objevil se taky v Zemeckisových Ojetých autech (1980), ale především jako gangster Snak Plissken v Carpenterově sci-fi majstrštyku Útěk z New Yorku (1981) - podobný film ovšem do československých kin sotva tenkrát mohl projít (a ani neprošel).
Potřetí Carpenter Kurta dosadil do své Věci a Russell se tím stal ikonou možná nejpůsobivějšího sci-fi hororu všech dob (hned vedle Vetřelce). Hraje polárníka McReadyho a tato vyvražďovací science fiction, jejíž příběh je dnes všeobecně znám, končí totálně děsivou a jaksi strnulou sekvencí, kdy poslední dva přeživší už jen sedí proti sobě u ohně v mrazivé pustině Antarktidy a Russell konstatuje: „Budeme čekat.“ Na co? Je uvnitř jeho těla v tu chvíli ona „opojná“ Věc? Vedou se o tom dodnes spory a taky tady je Russell neskutečně věrohodný a řekl bych, že pokud to nebyl již onen Elvis, zajistilo mu dlouhodobé renomé právě trio Carpenterových bijáků Elvis, Útěk z New Yorku a Věc. A nevnímám to samozřejmě tak sám.
Věc je z roku 1982 a rok potom, bylo mu nějakých dvaatřicet, začal chodit s výše zmíněnou herečkou Goldie Hawnovou, aby se neopustili dodnes.
O v pořadí čtvrtém spektáklu dua Carpenter-Russell Velké potíže v Malé Číně (1986) se vedou - na rozdíl od tří předchozích carpenterovek - mezi fandy spory, ale mně se ta komedie víc než zamlouvá. Je to jízda! A podle mého názoru jeden z filmů, které sice měly původně šanci zapadnout až do škatulky „zcela neuvěřitelný horor“, avšak tvůrci si včas uvědomili, že by neuvěřitelnost celek mohla odpískat do nicoty, anebo by ho zabila, a tak téma pojali jako parodii. A v tomhle případě zdařilou. Pan Carpenter se, jak známo, nebojí NE-hýbat kamerou, což by filmy méně talentovaného tvůrce zabilo, ale v jeho případě to funguje až magicky. Všimněte si na začátku Potíží dlouhé promluvy Číňanovy právě přímo na kameru. Udělal by tohle Hitchcock? Ne. Udělal by tohle Steven Spielberg? Sotva. Carpenter to udělal a „tajuplníka“ nechá hovořit, NIC VÍC, a film od té chvíle prostupuje zvláštní dech nadpřirozena. Jack Burton, kterého zde Russell v hlavní roli předvádí co překvapivě schopného šoféra kamiónů, je opět věrohodný, i když tu likviduje rozličné potvory ve stylu pozdějších Mužů v černém. Ano, souhlasím, že bych si tu v jeho roli uměl představit i některé jiné herce a podobná „nápaditost“ platí snad až příliš obecně, takže bude lépe věřit, že jsou ti a ti aktéři provždy na svých místech, a to nikoli náhodně, ale božím přičiněním a jindy božím dopuštěním.
Miloš Fikejz si ve své knize o hercích všímá taky (nepochybné) Russellovy schopnosti hrát jaksi paralelně i naprosto „obyčejné“ a „lidské“ role, a to ve značném spektru rozlišení. V Nicholsově dramatu Silkwoodová (1983) pracuje jako Drew Stephens v atomové laboratoři a jeho partnerka, již hraje Meryl Streepová, dostane dávku záření, která vede k její smrti. V Zimních lidech (1988), podle románu Johna Ehlea, je Russell dokonce hodinářem a tatínkem děvčete. Takto ovdoví a potkává novou, osamělou partnerku (Kelly McGillisová).
Roku 1989 natočil pak Andrej Končalovskij zábavnou krimi-komedii Tango a Cash, kde tvoří titulní pár policisté z Los Angeles Sylvester Stallone (Tango) a Kurt Russell (Gabe Cash), přičemž poloznalým připomínám, že jde o „ten film“, kde se oba tito hrdinové o pár cenťáků vyhýbají (v nervy drásající sekvenci) vysokému napětí.
Z roku 1991 je Oheň. Naplno oslavuje americké požárníky a přinejmenším křestním jménem hrdiny (Russell tady hraje hasiče jménem STEVE McCafrey) asociuje „frajera“a McQuena ze Skleněného pekla (taky schopného hasiče). V Ohni požáry kdosi zakládá záměrně a zaujmou taky Will Baldwin v roli Steveova mladšího bratra, De Niro co autoritativní hasič, jenž to odnese, a Donald Sutherland coby klinicky vyšetřovaný pyroman.
Na krátkou vlnu obnovení westernu vsedl Russell v zapomenutelném filmu Tombstone (1993) kde je šerifem Wyattem Earpem; mně to nudilo. Emmerichovu sci-fi Hvězná brána (1994) pak, nezlobte se, osobně cítím jako spíš trapnou záležitost; ale Russell tomu „veledílu“ jistě obrovsky pomohl. V následném seriálu by však tu samou roli nehrál ani v případě, že by původní Brána byla dobrá, což moc není.
Oproti tomu se mi „strašně“ líbí Boeing 747 v ohrožení (1996), kterému se někdo vysmívá. Je to slušně financované béčko, to vnímám, a na nic si nehraje a dokonce i „ten Segal“ tu odvedl dobrou práci, přičemž „Hercule Poirot“ David Suchet je v netypické roli padoucha.
Dalšího zmetka zosobnil J. T. Walsh, což je zajímavý typ herce. Umí se v roli chovat jako obrovský dobrák, tak snad i vypadá (nevím), ale taky se za tím umí odkrýt zrůdnost.
Asi nejlépe to u Walshe vyniká ve filmu Únos (1997), který jako člověk bohužel dlouho nepřežil a kde vedle něj podal Russell skvělý výkon v partu chlapíka, proti němuž se podle všeho spiklo samo nebe i svět, když se mu ztratila milovaná žena a nikdo o ní neví. Film je místy sice trochu nepravděpodobný a ve finále takzvaně přepálený (honička čtyř aut jako z kreslené grotesky), nicméně Únos má momenty, které asociují i díky Russellově hraní toho nejkvalitnějšího Alfreda Hitchocka. Inspirování se Spielbergovým Duelem je rovněž očividné. A Russell tu zoufale hledá ženu už podruhé ve stejně šíleném motorestu („A neutekla ti, kauboji?“) a stejný řidič, co si ji přece stoprocentně nakládal do auta, mu říká do očí, že se nic podobného nikdy-nikdy nestalo. Russell hraje na jedničku s hvězdičkou lásku k vlastní ženě, víru v ni, strach, vztek, odhodlání… a táhne film a nic ve zlém, ale jeho partnerka je tam skutečně do počtu.
Rok předtím natočili s Carpenterem i pokračování Útěku z New Yorku, Útěk z L. A., a je to dvacet let, co Wolfgang Petersen vytvořil remake Dobrodružství Poseidonu. Sice tady člověk dost postrádá Hackamanova kazatele z původní verze, ale i díky Russellovi se pořád jedná o vysoce působivý katastrofický „špek-tákl“.
Skutečně čerstvý vítr do plachet nicméně poskytl Kurtu Russellovi svými filmy teprve Quentin Tarantino, což začalo Autem zabijákem (2007), pokračovalo westernem Osm hrozných (2015) a zřejmě už navždy skončilo celkem epizodní rolí ve snímku Tenkrát v Hollywoodu (2019), kde si Russell nezapomenutelně „střihl“ šéfa kaskadérů, který je pod pantoflem.
Osm hrozných je kontroverzní záležitost a lze mít snad i některé morální výhrady; ale Russell je opět v epicentru, a jestliže tento film „vykradl“ řadu předloh, a to vykradl, tak tyto dvě nejočividněji: Tenkrát na Západě a - právě - Věc. Russell je tak jedním z hlavních symbolů Osmi hrozných a skoro bych řekl, že by už po tomhle nemusel točit. Nic. Pětasedmdesát mu bylo zjara a bude jistě pokračovat a věřím, že zůstanou také s Goldie, která si spolu s ním zahrála hned v několika snímcích a je bezesporu schopná herečka a vytvořila nezapomenutelné úlohy, ale byl to zřejmě teprve Kurt Russell, kdo jí přidal jistou životní jistotu, ne-li pohodu. A ta jeho svalovina, v mnoha filmech viditelná, ta, ano, taky účinkovala, ale u mě je to tak pět procent z celkového dojmu z Kurta Russella a domnívám se, že je úspěšný a funguje díky tomu, že na něm divák rozeznává nehranou obyčejnost, střídmost a nevyvyšování se. Zcela obyčejný člověk to sice v těch filmech nikdy není, ale velice se mu blíží a umíme se s jeho hrdiny snáze ztotožnit než s Rambem. Co Russell je a ještě dlouho bude, je jistota.
10 x Kurt Russell: Top 10 Kurt Russell Performances - YouTube
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Film
Naznačuje nový Vinnetou, že už Američané se chovali jako náckové?
O Samu Neillovi bez Jurských parků
Jaká a o čem je Nolanova Odyssea?
A jak filmy vnímáte vy?
Právě dnes: 40 let filmové legendy jménem Labyrint
Před pěti lety odešel Muž z Hongkongu
Kochat se formou anebo obsahem?
Láska dostane ránu, idylka se nekoná a dámská jízda může začít
A JE TO TADY ZAS! přinese další porci francouzského humoru
Odhalí Spielberg americké vládní tajemství?
Goldbergovi od 10.6. na FilmBox Comedy, tak to je návrat do osmdesátek!
Tankový prapor slaví 35 let: Porevoluční kinohit zůstává rekordmanem
Hvězdy nectím, ale podléhám onomu trendu
Stoletý literát Josef Nesvadba a jeho neznámější filmy
Býti hercem. Jest to kauf?
Skutečný příběh Kleopatry: Nebyla svůdnice, ale stratég
Horor Hokum: Adam Scott se v děsivé irské legendě propadá do šílenství
Michael aneb Pouze pocitologie, ale rychle
Kill Bill v jednom filmu
Další články v rubrice Film
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.