Zkuste je někdy posbírat. Zkuste se zamyslet: To bylo tehdy, to tehdy, to docela nedávno a na tohle už si téměř nevzpomínám... A když někdy nebudete moci dál, když vás budou bolet ramena (všechna ta tíha obyčejných dnů už něco znamená), večer, až budou děti spát, počkejte tiše za oknem. Nechte své bolesti v tichu zhasínat a třeba zrovna teď spadne hvězda.

Přeji vám každému jednu hvězdu a přání třeba na tisíc. Někdo si přeje všechnu krásu - a nedostane nic. A ti, co tolik nechtějí, dostanou aspoň naději.

A kdo chce lásku, ať ji má. A ať je pěkně smyslná! Čistá! A ať ho neopouští. A když se někdy vyprahlí žízní ocitnete v poušti, pak kapka vody ať vás zachrání, tak jako pohlazení bolest zahání.

Přeji vám štěstí, zdraví, smích, od všeho kousek nebo plnou mošnu, něčeho víc a něčeho zas méně, půjčené nebo darované, na zkoušku nebo napořád, můžete to prožít nebo si o tom nechat jenom zdát, záleží jen na vás, co si chcete přát.

Je noc. Nekonečná. Jako samo nebe. Jako štěstí, věčné a nezničitelné, jako láska, nebezpečná a přenádherná, jako radost, trpělivě vyčkávající až ji konečně objevíme.

Tak do toho!

Zdroj fotografie: www.volny.cz