„Co je to láska?“ ptám se hvězd
„Láska je jednou z mnoha cest,“
šeptají tiše za soumraku
Pak v led se změní přistiženy
a zůstanou tak beze změny
než přikryjí je křídla ptáků

„Láska je něha,“ déšť mi zpívá
když do tváří se lidem dívá
a pak mě svými dlaněmi
omývá něžně jako milý
V očích mi slzy něhy zbyly
doteky něhy na zemi

„Láska je štěstí bez návratu,“
brouká si vítr podél plotů
a krutě trávou háže
Pak pofouká jí skryté žaly
které se kdysi dávno staly
jen pouta nerozváže

Tebe se neptám lásko moje
proto mě matou nepokoje
a proto na ně umírám
Proto mě každý příslib leká
a i když jsem nikdy neutekla
sama se v tichu zavírám

A sama sedím v dešti venku
a když mi stéká za halenku
vítr ho vždycky odhání
A když tu ve své bolesti
beze slov čekám na štěstí
tak hvězdy činí pokání

^{Zdroj fotografie: Renata Šindelářová}