Barevný světVenkovská tancovačkaOtcovi psí smrt (díl pátý)Otcovi psí smrt (díl čtvrtý)Ať žijí múzyOtcovi psí smrt (díl třetí)
Praha zažila opět plno radosti a štěkotu. Psí den přilákal i Helenu VondráčkovouPět roků uteklo od smrti Mirka KováříkaVe víně je pravda. Někdy i vraždaRobert Vano v Tančícím domě pobavil historkou o hrobce, zve i na výstavu Bylo jednou jedno Duhové údolíVesmír a mezilidské dialogy = almanachHudba z Mission ImpossibleMechanický andělNakonec úřaduje smrt – detektivní román z prostředí ministerstvaHororové pátky na FilmboxuKvětnové čtení5 netradičních grilovacích receptů pro dokonalé léto
Daroval jsi mi úsměvy a neumím si představit, že by mi kdy někdo chtěl dát víc A jestliže dalšího už nic od tebe nedostanu přece je nepřestanu v srdci mít A pokusím se je neztratit Snad jen jedenkrát bych znejistěla A to bych myslím vážně měla (Kdyby spadlo nebe) A přece cítím že ani tehdy bych se nezachvěla A zůstala bych celá bez sebemenších změn Však pod tvým úsměvem na tisíc kousků ženy rozpadnu se v okamžení Zdroj fotografie: Renata &Sindelářová |
Jak to chápu... :-)
Ale teĎ upřímně. Co cítíš, když se smějem my dvě spolu?? :-))))))))) A co takhle napsat nějakou báseň na oslavu "pouhých" přátelských úsměvů?
Pěkná slova a pravidlo: úsměv můžeš dát i když jsi smutná. Ať máš stále úsměv na tváři. Petr
Petr to vystihl, tak nějak jsem to mínila. Protože šlo o přátelské úsměvy, i když na mě působily takhle:-)) A k Renatě: Když se my dvě smějeme? Je mi skvěle, báječně, fajn. ... Mám radost z úsměvů, z cizí radosti, ze slunce... (to je zase v jiné mé básni, kterou možná neznáš).
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.