Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Příští stanice BraxingtonMeky Žbirka ožije v reedicích, na Symphonic Night i jinakNocleh u Párala, vzpomínka na HrabalaBožena Němcová a magieDavid Copperfield má kulatinyRené Goscinnymu by bylo stoŠok z umělé inteligenceUž to zase začíná... Škola, povinnostiDevět hororů od vikáře MaldenaO statečné princezně aneb Mrvý horší čerta, čert horší čarodějkySkutečný život římských císařů: Jak se vládne světu? S umělou inteligencí lze mluvit jako s člověkem
| Řekl: „Celý les je tvůj, tak mi ho tu opatruj!“ Slíbila jsem dnes i včera, věrnou péči do večera. Nebude-li na noc doma, zůstanu tu s lesem sama. A když dvanáct odbije, upír krve popije a rusalky na paloučku, budou tančit pomaloučku, v měsíční záři, šaty si páří, o jehlice stromů, než odběhnou domů, do jeskyně v podzemí, kde mají své stavení. A s kohoutím kokrháním, skřety s chaty povyháním. To už klepe na dveře, kde že je ta večeře? Přišel sice pozdě zas, ale vem to třeba ďas. A snad jedna pusa povystačí, na každou jeho hlavu dračí. Foto:http://tn3-1.deviantart.com |
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.