Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  pátek 14.11.2025, svátek má Sáva 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Japonsko ovládlo i miniškolu!

19.03.2008   Michaela Wilhelmová   Miniškola   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Japonsko ovládlo i miniškolu!V březnu se třepotá na špičce Rozhledny vlajka Japonska. I proto dnes zabrousíme do literární krajiny nám vzdálené, ale i u nás velmi oblíbené. A nebojte se, úkol vás nemine…

Chceme-li mluvit o kolébce japonské psané literatury, musíme zmínit prvořadě Čínu. Ta, jakožto vyspělý a vzdělaný stát, měla na ostrovní říši veliký vliv. Japonci dokonce přebrali ke svému jazyku čínské písmo. Bývali by to snad měli jednodušší, stvořit si vlastní. Čínština a japonština si totiž zdaleka nejsou tak podobné, jak se nám, středoevropským a latinskou odchovaným Čechům může zdát. Inovace písma musela nastat. Japonsko se k ní prokousalo přes určitý chaotický mezistupeň, kloubící dohromady rodící se japonskou soustavu a původní čínskou. V 9. století dosáhl tento japonský Babylón takové úrovně, že texty této doby přeloží jen výtečný znalec obou dvou jazyků. Dnes již naštěstí psaná japonština stojí samostatně, a to dokonce ve třech podobách písma: První, zvaná kandži, vyjadřuje podstatu slova. Druhá, hiragana, specifikuje tvar a poslední, katakana se užívá ve fonetické transkripci (například ve chvíli, kdy chce japonština užít přejatých slov).

Ale teď již k literatuře samé. Zatímco u nás se staví především na antických základech veršů (respektive versologie), na dalekých ostrovech platí za bibli poněkud novější MAN’JÓ&SÚ. Nejde o příručku, nýbrž sbírku poezie, která se stala vlastně kánonem tvorby. Datována bývá do 8. století (našeho letopočtu). Ze stejné doby pochází i dvě slavné kroniky, které tamní děti musí mít na paměti, asi jako my Kosmovu a Dalimilovu. Jmenují se KOŽIKY a NIHI&SOKY. K nim se o sto let později přidává i jedna z prvních dochovaných próz, jejíž autorkou je překvapivě žena, Murasaki Shikibu: MONOGOTARI (v překladu Vyprávění. Pojednává o princi Genjim). Paralely s kronikami můžeme aplikovat i na cestopisy a zejména deníkovou literaturu (japonsky HAIBUN). Středověk jí přál u nás, stejně jako v Japonsku.

V dobách, kdy Čechami cloumala gotika a později i renesance, zažívalo Japonsko literárně poklidné období. Hrdinské eposy, lidové příběhy, válečné vypravovánky a to vše prostoupeno sem-tam i pořádnou erotikou. A obrázky k tomu. O tom si mohla zatím Evropa nechat jen zdát…
V 18. století již erotika sklouzla decentně ke kýči a v oblíbenost vešly milostné příběhy. Jakás obdoba našeho romantismu. Ovšem místy i pěkně satirická. Po období milostného cvrlikání se začínají dějiny literatury blížit k našim. Ze západu spěchá do Japonska naturalismus i realismus. Doposud vážný a úzkostně oprašovaný jazyk psané formy se stává hovorovým. Což samozřejmě musí zvednout vlnu odporu ukazující zpět k tradičním hodnotám!

Marně. Japonská literatura již došla k provázanosti se světovou tvorbou, ale i přes to má charakteristický ráz. I v ní nalézáme v několika vlnách reflexy válečných hrůz a proher (autoři Kenzaburó Óe a Jóko Óta) I ona zakusila tlak levice…

Dnešním nejznámějším autorem bezesporu zůstává Haruki Murakami (narozen 1949), autor Norského dřeva, Kafky na pobřeží a dalších knih. K psaní měl doma nespornou výhodu – oba jeho rodiče vyučovali literaturu. Krom knih vydává i povídky a hlavně překládá světová díla – jak jinak, než do japonštiny.

A zde můžeme skončit. Ale zdá se, že nám k japonské klasice něco chybí. A to něco je poezie. Lépe řečeno, ta nejcharakterističtější a u nás velmi oblíbená poezie – HAIKU. V 17. století tento styl uvedl v život básník Macuo Bašó (vlastním jménem Macuo Munefusa). Vycházel z tradičního tvoření skupinových básní, tak zvaných RENGA.

A jak na to?
Haiku báseň by měla začínat úvodem do situace, zvaným „sezónní slovo“. Může jít o časové určení (například Den dětí), nebo o vyjádření místa počasím (mlha) či určení předmětu zájmu (žirafa). Má mít tři verše. Nejvíce se ve slabičném schématu střídají pěti a sedmi slabičné části. Co do obsahu, měli byste do tohoto krátkého útvaru dostat dvě rozličná sdělení, které spolu souvisí. Nejlépe, zachytíte-li momentální kmit nějaké situace. Přesně v tu chvíli, co se stala.

Ale pokud vás to uklidní, moderní haiku místy i od onoho pěti – sedmi – pěti slabičného schématu opouští.

Nyní ještě malá praktická ukázka od mistra Bašó:

Jedné noci
poctil mě návštěvou zloděj
a vzal s sebou rok

A úkol? Moudří již tuší… Napište nám haiku.

Obrázek převzat z: www.tnc-project.co.jp


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Milan Prokš - 21.3.2008 - 18:40

Moje Haiku
Narození.
Život, smrt.
A pak? Prd.


ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0306 s