Z nádraží to k zámku trvá pár minut, odhadem myslím jde o jeden kilometr, nejvýš kilometr a půl. Zámek sám a středověká hospoda k tomu působí mladickým dojmem, což je určitě tím, že obojí bylo celkem nedávno restaurované a opravené. Nynější majitelé zámek převzali v roce 1998, do té doby sloužil jako chlapecký internát. Změny, jaké s ním za pouhé dva roky dosáhli, jsou překvapující a vezmou vám řeč.

Musím upřímně přiznat, že mě zámek i s rekonstruovanými zámeckými pokoji a prostory nadchl nepoměrně víc než např. Mnichovo Hradiště. Ve všech místnostech byla znát ruka milujícího majitele, ale i vložených financí. Majitelé nešetřili a do oprav se vrhli s energií, kterou by jim mohl kdekdo závidět. To co jinde trvá roky, jim trvalo jen dvacet čtyři měsíců a poté zámek opět zpřístupnili dychtivým turistům.

V zámecké zahradě můžete spatřit pštrosy či vodotrysk, nebo také ohradu plnou koní. K zámku také náleží zámecká středověká hospoda či krámek se suvenýry. Městečko žije a je nakloněné turistickému ruchu.

No a tak prohlídka zámku v Dětenicích znamenala pomyslnou tečku za naší letošní dovolenou. Tou skutečnou tečkou pak jsou fotky, které si se smíchem budu lepit do alb a vzpomínat, jak jsme nesčetněkrát bloudili a hledali modrou značku, či jak nás honil pes nebo jak nás přivítal Ještěd – zahalený v mlze mrazivého oparu.

Nakonec, i přes nepřízeň počasí, byla to hezká dovolená, na kterou hned tak nezapomeneme. Tak na shledanou někdy příště...

^{Zdroj foto. zamky-hrady.cz}