Přiznávám, nejdřív mě to zaujalo. Kurzu totiž předcházela přednáška, která měla dost do sebe, přednášející dokázala zaujmout a nadchnout. I mě. Kosa padla na kámen ovšem už v momentě, kdy jsem zjistila cenu kurzu – 5 500 Kč až 6 000 Kč (vzhledem k počtu zúčastněných).

Ukažte mi v dnešní době někoho, kdo by neustále nepočítal peníze a nestěžoval si na jejich nedostatek. Mám tři děti a tudíž opravdu zvažuju, do čeho investovat peníze, kterých, přiznejme si to, není zase tolik. Nakonec jsem získala možnost zkusit si první lekci a poté se rozhodnout, jestli do sebevzdělání obětuji zmíněnou částku nebo ne.

V průběhu první lekce se ovšem kosa ztupila úplně. Teď už mě to, co nám přednášející slečna povídala, nenadchlo. Začala jsem mít podezření, že pouze omílá jedno a to samé a na žádnou naši otázku nám nedá odpověď. Jen mlží. Do její šablony spadal každý. Například já jsem z jejího náčrtu osobností vyšla jako člověk, který žije jen slevami a kde se naskytnou, tam okamžitě míří. Kdo mě zná, ten se tomu musí jen smát. Netuším, co kolik stojí (to mě zrovna nectí, ale je to tak), tudíž mi slovo sleva nic neříká. Do obchodu jdu z nouze – např. když už doma není co jíst. A pak pouze pokud je nutné obstarat například dárky k vánocům apod. Nakupování mě nudí a koupit něco jen proto, že je to levné – to jsem nikdy nedělala.

To je ale vedlejší. To mě pouze pobavilo. Nicméně jsem získávala pocit, že všechno, co si draze zaplatíme, musíme objevit sami. Možná, že někomu to vyhovuje. Já jsem k věcem, ke kterým mě podle slibů slečny přednášející měla dovést grafologie, dospěla už dávno, sama a zadarmo. Člověk, který chce přehodnotit své postoje a názory opravdu nemusí procházet žádnými kurzy. Musí hlavně chtít.

Neodsuzuji to, nicméně za tu cenu si nemyslím, že bych dospěla k nějakému převratnému názoru ohledně sebe samé. Jsou věci, které prostě musí dozrát. Stejně tak osobnosti. Já jsem ke svému nynějšímu pohledu na svět také musela dojít. Cesta nebyla jednoduchá a trvala celý můj dosavadní život. A myslím, že ještě zdaleka neskončila – na rozdíl od grafologického kurzu. Jsem zkrátka ovečka zběhlá od stáda. Možná jsem to jen špatně pochopila, nicméně kurz, kde lektor nezodpoví žádné otázky a dává jen polovičaté a nijaké náznaky co by kdyby... není nic pro mě. Tím vám ovšem nechci brát naději.

Kurz zdárně doběhl do svého konce a skupinka, která vytrvala a nevzdala to, vypadala spokojeně. Já jsem si ale raději ponechala svou vlastní vyšlapanou cestičku, jež se kroutí a vlní a nikdy není jisté, kam mě zavede. Nepotřebuji k tomu měnit písmo a v podstatě nechci měnit ani sebe. Chci vidět lidi tak, jak je vidím teď, chci zůstat jaká jsem – i s chybami, o kterých taktně pomlčím. Nechci, aby mi grafologie sebrala moji duši, protože si myslím, že pak už bych to nebyla já...

^{Foto: www.rodinaonline.cz}