Dlouho avizovaný koncert Jana Kalouska a Barryho Masona v pražském Divadle Hybernia začal o deset minut později, než pořadatelé původně plánovali. Počáteční chaos ohledně usazení příchozích zachraňovala skutečnost, že leckterá místa postrádala případného majitele, a tak ve finále mnozí z diváků sedadla zející prázdnotou vyplnili. Tento fakt nepochybně nepotěšil ty, kteří za stejná místa zaplatili nejvyšší cenu vstupenky-tedy něco přes tisíc korun.

Úvodní California Dreaming, slavný hit neméně slavných The Mamas & the Papas, předznamenala budoucí vývoj valné většiny koncertu, když dívka hrající sólo na příčnou flétnu netrefila nástup a rozhodila zbytek celé unpluggedové sestavy, složené z klavíristy a dvou kytar ve složení Jan Kalousek a Mirek Linhart. Zaváhání mladé instrumentalistky patrně omluvil v duchu každý, avšak pro následný výkon zbylých umělců nebyla žádná omluva dostatečná. Nesehrané nástupy, problémy s držením rytmu, korunované velmi špatným ozvučením, kdy Kalouskův zpěv při sebemenším oddálením od mikrofonu přebíjely oba doprovodné nástroje, ocejchovaly první třetinu koncertu. Nejlepším, ovšem zcela z kontextu koncertu vytrženým momentem první půlhodiny, tak bylo vystoupení zpěvačky Markéty Mátlové, jejíž společný duet s Kalouskem, stejně jako brilantně zazpívaná Memory, „kočičí“ píseň z pera Andrew Lloyd Webbera, sklidily zasloužené ovace.

Naopak zcela nejtragičtější prvek celého večera tvořil Kalouskův kamarád ze skupiny YOYO Band, Mirek Linhart. Do rukou tohoto hudebníka neuváženě svěřená sóla končila často dříve než stačila pořádně začít a po zjištění, že chyba je v Linhartově případě nikoliv výjimkou ale pravidlem, zažíval nepříjemné návaly horka leckterý z přítomných diváků. Z celé ústřední trojice tak zasloužil pochvalu pouze klavírista, který podal velmi solidní výkon a, na rozdíl od svých kolegů, přišel připravený.



Výstup Barryho Masona zapůsobil jako závan čerstvého větru v dusné atmosféře ďábelsky červeného hlediště. Energický, elegantní, vtipný skladatel a zpěvák zazpíval veškeré své největší hity včetně Dillalah, českému posluchači známější v podání Karla Gotta pod názvem Čas růží. Zajímavé historky, jimiž Mason vyplňoval pauzy mezi jednotlivými písněmi, zaznívaly v českém překladu z úst samotného Jana Kalouska. Tímto přístupem Jan Kalousek, jako jeden z mála, zohlednil také diváky, kteří angličtině nerozumí. S písní Easy, společným dílem obou hlavních hvězd večera, Mason opustil pódium a předal opět lesku nabyté žezlo předešlé hudební sestavě, aby jej v zápětí uvedla do původního žalostného stavu.



Ačkoliv třetí třetina byla nepoměrně snesitelnější než první, zůstává záhadou, jak může natolik talentovaný zpěvák a skladatel, jakým evidentně Jan Kalousek je, pohřbít takto vlastní tvorbu. Seznam skladeb vybraných pro úterní večer totiž jasně připomněl, že Kalousek opravdu disponuje solidní základnou hitů a je obrovská škoda, že takové záležitosti, jakými jsou písnička Hvězdy nebo Čas sluhů, potopí takto zbytečné diletantství, pro zpěváka Kalouskova formátu naprosto nedůstojné.

foto: Jan Chvátal