Jaké si to uděláš, takové to máš, říká známé přísloví. Hořká skutečnost, v níž Češi stále rychleji ztrácejí vlastní identitu, poznamenává stále více míst v České republice. Cesta podhradím majestátného hradu Karlštejn, jedné z nejslavnějších národních architektonických památek, je otevřenou výpovědí, jak hluboce lze v tuzemských zeměpisných šířkách klesnout. Již po několika metrech za odbočkou z hlavní silnice návštěvník nevěřícně zírá na kamenný obchod zdobený známým žlutým vývěsním štítem a zakalenou výlohou. Pobočka síťě obchodů, na něž městský člověk už dávno přivykl (či rezignoval), hyzdící kulisu sídla Karla IV, uvádí kolemjdoucí v prvotní šok, jehož velikost stupňují další krámky, kolem nichž musí nešťastný turista projít. „Tradiční české suvenýry“ v podobě originálních ruských ušanek, vojenských helmic, nejrůznějších zbraní-noži počínaje, „boxery“konče- kontrastují se sortimentem neprokazatelně českého skla vystaveného ve vyšperkovaných garážích. Ceny, stejně jako jídelní lístky místních restaurací, pakliže je z cedulí psaných azbukou rozšifrujeme, kupodivu nelze označit za přemrštěné. To však nic nemění na tom, že podobné zboží, stejně jako ruské nápisy, nemají na Karlštejně a podobných reprezentativních místech, s Prahou v čele, co pohledávat.

Při takovém pohledu člověka nutně napadá otázka „Proč?“. Tím spíše, pokud dorazíme na místo určení a u pokladny výstavy nás přivítají tradiční české koledy, překvapivě slušné vstupné, po jehož zaplacení následuje velmi příjemná a vkusně udělaná výstava, z níž na nás poprvé od odjezdu z domova dýchne opravdová vánoční nálada. Místo Santových sání, které někteří karlštejnští zabodli do svých zahrádek, návštěvníci obdivují jesličky nejrůznějšího provedení a velikostí, korunované velkým pohyblivým betlémem, ukrytým v podkroví tohoto stavení.

Letošní návštěva Karlštejna opět nastoluje otázku, jak dlouho ještě potrvá, než česká chamtivost, lhostejnost a nebojím se říci tupost, zadupe do země i takové výjimky, jakými jsou pořadatelé karlštejnské výstavy betlémů. Nelze totiž s jistotou říci, že domky se šplhajícím Santa Klausem, stejně jako krámky se suvenýry, patří do jednoho občanům cizí národnosti (a pokud ano, kdo jim za těchto podmínek tyto prostory prodal či pronajal??). Právě toto vědomí, totiž že leckteří z Čechů podobná zvěrstva nejenže tolerují, ale také podporují, celou situaci ještě zhoršuje.

Pokud bychom přistoupili k udílení medailí, po první Praze by Karlštejn patrně aspiroval na pěkné druhé místo v soutěži o nejvíce ponížené místo naší vlasti. Pakliže si máme klást nějaká novoroční předsevzetí, pokusme se mimo jiné zamezit nárůstu uchazečů o podobné ceny také do budoucnosti, byť bychom podpořili toto snažení pouhým slovním odmítnutím či nesouhlasem. Vždyť zachování identity je snad základní podmínkou přeživší existence každé společnosti.

foto: www.karlstejn-hrad.cz