Významný umělec Olbram Zoubek se narodil před 83 lety v Praze a jeho neobvyklé jméno rodiče vybrali podle novely, která vypráví o biskupovi z rodu Olbramů. Své dětství trávil na Žižkově, kde navštěvoval nejprve obecnou a pak reálnou školu (pozn. dnes první a druhý stupeň základní školy) a pomalu začínal pronikat i do tajů sochařského umění. Prvním kontaktem se pro něj stala výuka modelařiny vedená profesorem Miroslavem Kuželou. Své aktivity musel Zoubek ale na čas přerušit, protože zhruba poslední rok druhé světové války patřil mezi totálně nasazené.

Když se později hlásil na Akademii výtvarných umění, nevzali ho. To ovšem Zoubka neodradilo a zdokonaloval se u sochaře Otakara Velinského, kde absolvoval kamenosochařskou praxi. Ta se také stala průpravou pro další zkoušky, tentokrát na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Zde ho přijali, a tak Zoubek sedm let (1945 – 1952) studoval pod vedením Josefa Wagnera a na škole také potkal svoji první ženu, sochařku Evu Kmentovou (1928 – 1980), kterou si v roce 1952 vzal. O dva roky později se jim narodila dcera Polana a o další dva roky později syn Jasan.
Po absolvování školy Zoubek nejprve restauroval objekty, zejména renesanční sgrafity a kamenné plastiky. Na konci padesátých let pak vstoupil do uměleckého seskupení Trasa, kde setrval až do roku 1970. Během této doby vznikala jeho raná sochařská díla a Zoubek se účastnil mnoha sympózií (ve Vyšných Ružbachách na Slovensku, ve st. Margarethen v Rakousku, ve Federsee v SRN atd.) a obdržel i ceny (Matyáše Bernarda Brauna III. stupně, cenu Svazu českých výtvarných umělců atd.) spojené s touto uměleckou disciplínou. 



V sedmdesátých letech se znovu realizoval jako restaurátor a sice na zámku v Litomyšli, kde spolupracoval i s dalšími s význačnými jmény jako Zdeněk Palcr, Václav Boštík či Stanislav Podhrázský. Práce se nakonec protáhla na sedmnáct let. Po této etapě zakládá v roce 1987 další seskupení a sice Novou skupinu v Praze. O rok později podepsal Několik vět a později se stává členem Svazu českých výtvarných umělců a obnovené Umělecké besedy.

Po revoluci Zoubek obdržel Národní cenu ČR (1990), o šest let později státní cenu, cenu města Litomyšle (1997) a o rok později medaili hlavního města Prahy.

Tvorbu Olbrama Zoubka si asi nejčastěji spojíme s velmi subtilními sochami s protáhlými končetinami. Tyto skulptury pak Zoubek také zdobil zlatavou barvou, kterou aplikoval na oblast vlasů. Jak sám jednou svoji práci charakterizoval, zaměřuje se hlavně na lidské bytosti a inspiruje se jejich původem: „Když obhlížím svoji práci, vidím, že jsem vlastně tradiční. Dělám lidi, lidské postavy jako se dělaly od nepaměti. A modeluji je tradičně, z hlíny, jako tvořili sochaři už tisíce let. A odlévám taky starým způsobem. Jen materiál je často současný. Cement. Nikdy jsem ve své práci nepocítil potřebu opustit lidskou postavu. Vždyť člověk je měřítkem všech věcí. Člověk je nejbližším modelem. S duší i tělem. A i náměty mám tradiční. Dokonce archaické. V mnoha sochách se vracím k mýtům. Hledám v nich klíč i pochopení současnosti. Klíč k pochopení sebe sama a svého místa ve světě. Vracím se k pramenům evropské kultury.“ (cit. ze stránek Umělecké besedy; www.umeleckabeseda.cz)

Ctirad a &Sárka - 1997, cement (235cm x 223cm)

A pokud se zde zmiňujeme o charakteristice tvorby Olbrama Zoubka, nelze nepřipomenout, že v paměti máme i jeho počin z konce šedesátých let, kdy odlil posmrtné masky Jana Palacha a Jana Zajíce a také navrhl jejich náhrobky. Dalším aktem symbolizujícím odpor k bývalému totalitnímu režimu, se stal Pomník obětem komunismu, který potkáte, pokud se vydáte na Petřín po schodech vedoucích z Újezdu.



^{Olbram Zoubek před Pomníkem obětem komunismu v Praze 5.}


Olbram Zoubek nyní žije se svou druhou ženou Marií (roz. Edimanovou) střídavě v Praze a Litomyšli. Z tohoto svazku pochází další Zoubkův potomek – dcera Eva.
Ve šlépějích svých rodičů pokračuje syn Jasan Zoubek (z manželství s Evou Kmentovou), který se taktéž věnuje sochařině.


<sup>Zdroje: www.gallery.cz
www.galerieart.cz
http://sklepeni.smetanovalitomysl.cz
www.umeleckabeseda.cz

Foto: www.estav.cz
www.gallery.cz
www.umeleckabeseda.cz</sup>

www.linkos.cz