4.

Tolik tedy Bathurst. A my? "Můžeme tedy jít?" ptal jsem se několik desítek minut poté. Harrison přikývl. Carroll vstal z lenošky, přešel celý pokoj a sebral najednou nějaké klíče.
"Co to děláte?"

"Patří mi, inspektore. Kvůli těm klíčům jsem se vrátil."
"Vy jste je tady zapomněl, Carrolle?"
"Ano. Položil jsem si je na stůl spolu s cigaretami a vidíte, kdybych to neudělal, Maurice tu ještě leží, nemyslíte? A docela sám." Pousmál se. Nato se mnou vyšel do mlhy a tmy a taxikář Morton nás oba dopravil až na Oxford Street.
Navrhl jsem najednou Carrollovi, aby mě doprovodil ještě dál.
"Ale je trochu pozdě, ne?" Stáli jsme pod mými a Styblíkovými okny v čísle 159A.

"Pozdě pro Styblíka?" odpověděl jsem otázkou. A skutečně! V oknech se svítilo.
"Copak?" uvítal nás velký detektiv. "Někoho zabili?" A já si přitom vzpomněl, jak hrozně mu ta vražda už chyběla.
"To sice ne, Serváci, ale... Ale doktor Maurice spáchal sebevraždu!" řekl jsem.

Nato jsme usedli a Styblík i Carroll si ihned zapálili doutníky. Ten den jsem se už podruhé ujal podrobného vylíčení událostí a když jsem skončil, přítel se pouze zeptal: "A sousedi?"

"Sousedi? Nějací Websterovi. Ale nic podezřelého neslyšeli."
"Mimochodem," zasmušil se pojednou Carroll. "Až teď se mi vybavuje, jak mi Maurice vyprávěl o Michaelu Mortonovi. Harrisonovi jsem to úplně zapomněl říct, ale stěžoval si tenkrát na Mortona, že mu - snad schválně - poskytl nějaké úplně zavádějící informace."
"Byl s ním tedy nespokojen?" zeptal se Styblík skoro mechanicky.
"Hrubě. I když... Pak se to nejspíš zase urovnalo."
"A až na to, že lžete, Carrolle, je i tato věta úplně bez chyby," usmál se sarkasticky Styblík.

5.

Lékárník se ani nehnul. "Ale prosím vás, proč bych lhal? Skutečně se rozhádali. Ale jak říkám, nejspíš zase..."
"Každopádně jde o vraždu," přerušil ho suše Servác Styblík.
"Ale to je fyzicky nemožné," řekl jsem.

"Myslíte, Lorenci? A proč? Jde o vraždu. Je to jisté. O úkladnou vraždu - a byla provedena s přímo bestiální chladnokrevností."
"Cože? Vy jste si snad už stačil vytvořil nějakou teorii ohledně toho taxikáře nebo Michaela Mortona?" zavrtěl Carroll nechápavě hlavou. "Či snad toho redaktora Frederica Halla? Ale ne! Anebo ano? Mluvte, mluvte, to mě zajímá." A upřímnýma očima pohlédl i na mne. Servác Styblík mě v tu chvíli tiše oslovil.
"Lorenci. Proč si myslíte, že ta jehlice projela košilí?"
"Proč? Nevím, ale sebevrah se nejspíš hrozně hrozil toho, že si hrot nejprve přiloží na kůži a teprve pak zatlačí, nemyslíte? Já si to aspoň dokáži představit."

"Protože jste idiot. Možné to samozřejmě teoreticky je, ale spíš je tam ta košile proto, že bylo bodnutí vedeno ve spěchu. Nemyslíte?"
"Ehm... To je taky možné, ale..."
"Ale sebevrazi mívají času dost, že! To jste chtěl říct."
"Snad."
"Zatímco vrazi..."
"Vrazi?" Vybuchl jsem. "Ale jací vrazi, Serváci? Jasně jsme vám s Carrollem vysvětlili, že pracovna byla před naším vpádem doslova hermeticky uzavřena! A to byla, Serváci, a když jsme vpadli, tak tam vevnitř docela určitě žádný vrah nebyl."
"Že ne?" zvedl se Styblík pojednou z křesla.
"A byl snad? Byl? Ale kam se tedy poděl, podle vás?" zvolal jsem se spravedlivým rozhořčením, protože Styblík se očividně zbláznil. "Prošel snad zdí?"
"To ne."

"Tak je vrahem Wellsův Neviditelný a vyšel středem. Tedy okolo nás dveřmi?"
"Ne, ani nic takového," zklidňoval mě přítel, "ale uvědomte si jedno, Lorenci. Kde není mrtvoly, není ani vraha."
Tak tím tomu tedy pomohl. Ne, nyní už jsem Styblíkovi teprve nerozuměl. "Kde není mrtvoly? Ale mrtvolu přece máme. Tedy Scotland Yard ji má."
"Bohužel," zamumlal. "Ale vás, Lorenci, opravdu nenapadlo, že doktor Maurice přece jenom žil trochu déle, než se skoro všichni domnívají, a ještě i ve chvíli, kdy jste vyvrátili dveře?"
"Cože?!"

"A když jste vyvrátili druhé dveře?"
"Ale to je blábol, to je nemožné!"
Carroll stále mlčel, ale nyní zopakoval: "Naprosto nemožné, pane Styblíku. Naprosto." A usmál se.

"Bylo by to nemožné, Carrolle, ale ne za předpokladu, že byl doktor Maurice předem uspán dávkou nějakého prostředku... A ve chvíli, když jste se vy tři a jeden po druhém dívali oknem do pracovny, spal. Ale žil. Žil ještě když jste vyvrátili první dveře. Ještě když druhé."
Nyní vstal i lékárník: "Ale jehla..."
"Vrazil mu ji do srdce teprve ten, kdo se těla první dotkl, Carrolle."
"Ale..."

"Jaképak ale? Vrah jste vy." A mířil na Carrolla ohořelým doutníkem i tenkou hůlkou. Tu vyrazil obviněný výkřik a jako šílený se vymrštil kupředu. V záři lampy se blýskla čepel nože a vzápětí zaznělo bolestné zachrčení. Ne však Styblíkovo, nýbrž Carrollovo tělo se zhroutilo na podlahu a neposkvrněný nůž zůstal vedle jeho zaťaté pravice. Styblíkova hůlka tak odhalila i další svůj význam, protože taky ona obsahovala jakousi tenkou jehlici.
Stanley Carroll sténal na koberci a kouzelná hůlka zase nabyla původní podoby - a uzavřela se.

Styblík se pousmál. "Vběhl jste do pracovny první, viďte, a předstíral, že zkoumáte činnost srdce, ale místo toho jste spáči vpravil do toho srdce v rukávu připravenou jehlici! Ne, dýka by se neschovala a navíc by přivodila krvácení, že? Žádné krvácení jste si ale dovolit nemohl, co? Protože ani svědkové za oknem ji neviděli, když Maurice ještě žil. Carrolle! Vy jste ještě během návštěvy roztáhl závěs a nasypal Mauriceovi do vína uspávadlo, načež už stačilo jen rychle odejít, aby nikdo neuviděl, jak lékař usíná. Stejně důležité ovšem bylo, že jste úvodem přibral Lorence. I on – a právě on – by stačil jako váš důvěryhodný svědek, ale náhoda vám přihrála dokonce dva další. Úmyslně jste taky zapomněl klíče a k záhadnosti zločinu navíc bezděky přispělo i to, že se Maurice v pokoji zamkl."

"Ale vnější dveře byly taky zamčené!" připomněl jsem.
"A jste si tím jist, Lorenci?"

Připustil jsem, že ne.
"Skoro určitě jste vyráželi otevřené dveře. Jen další Carrollova lest! Je to tak, Carrolle?" A sklonil se nad ním. "Člověče, ještě žijete? To jste mu snad záviděl, že umí tak psát, anebo...?"
Carroll neodpovídal. Místo toho sípal. Dost možná umíral a nikdy jsem vlastně nepochopil jeho zkratovou reakci, když tady v podstatě nebylo důkazů... A Styblík ještě neskončil a skoro pateticky směšně pronesl: "Jenom vy a redaktor Hall jste podle všeho znali obsah románu Tenká jehlice a jaký jiný příběh mohl vnuknout tak strašlivý nápad? Ale jen vy pracujete v lékárně, že... Ehm, promiňte... Jste pracoval."

6.

Ne, tentokrát jsme se nemuseli se Styblíkem nijak obávat vrahovy pomsty, nutno ale taky doznat, že jsme pak měli v celách předběžného zadržení a na Scotland Yardu hodně co vysvětlovat. Tak naprosto neprokazatelnou vraždu, jako tu Mauriceovu, by totiž "nevymyslel" ani poručík Columbo.


_KONEC