Všimli jste si
Goyova obrazu Nahá Maja v prvním Formanově celovečerním filmu
Černý Petr? Nuže, na sklonku kariéry se režisér
VRÁTIL – jako se pak vrátil i s
Dobře placenou procházkou (2009), na jejíž dávné, první verzi se ve svých počátcích taky podílel!
V Goyových přízracích (2006) se nám ovšem dostane velemalíře víc. Požehnaně. A navíc... Ano, jako by tu Forman i ležérně zavzpomínal na svého
učitele Otakara Vávru a jeho zdařilé
Kladivo na čarodějnice. Z Vávry však Formanův film rozhodně necituje. Je svůj - a pokud už ne přímo formanovský,vytváří filmové obrazy ve stylu Goyových pláten,napodobujíc je. Viz scéna závěrečného soudu.
Pravda, četl jsem, jak předposlední Formanův film někoho i zklamal. Tak už to chodí. A jiní ho asi dost nepochopili. Osobně mám jiný názor. Je to skvělá záležitost!
Po hudebním
skladateli (
Mozart ve filmu Amadeus), po
pornomagnátovi (
Lid versus Larry Flint) a po zcela výstředním komikovi
(Muž na Měsíci), ale i po zajatci ústavu pro choromyslné (
Přelet nad kukaččím hnízdem) věnoval se Mistr tentokrát i malíři. Jinými slovy, vyplnil opět prostor, kde se ještě s kamerou nepohyboval, a přece si zůstal věrným. Tedy tematicky, ale i stylem: dílo místy až připomíná hraný dokument a jsme mj. svědky vzniku celého Goyova obrazu (nechte se překvapit kterého). X dalších obrazů ale navíc spatříme a je to jako procházet galerií, ve které - navíc - dojde i na Hieronyma Boshe. To vše je jistě důležité (a díky mnohému z toho získal Forman na film i peníze), nicméně v úhrnu je to ještě stále tím méně podstatným!
A co je tím podstatným? Ovšemže lidé a povahy. Titulní postava není navíc totožná s postavou hlavní! Tou je kněz! A Goya kněze, svého přítele vlastně
pouze pozoruje (a také maluje). Nu, a režisér pozoruje prostřednictvím velkého malíře. Ten ovšem sleduje i ostatní. Především svět svého tehdejšího &Spanělska. Pro jeho krále pracuje, jeho písničku musí zpívat. Je to ovšem i doba francouzské revoluce a Napoleona a výsledný film zachycuje i spoustu dalších faktů, přesto však zůstává hluboce osobním příběhem, který lze označit jako melodrama. A finále?
Fatální roli sehraje šťastná či - chcete-li - božská náhoda. Ano, ano, mám tu na mysli chvíli, kdy zblázněná hrdinka objeví na podlaze krčmy náhradu za ztracenou dcerku.
Goyovy přízraky pokládají – jako každé velké dílo – hodně otázek, aniž jednoznačně poskytují odpovědi, ale pravdou je taky to, že obdobně tomu, jak lavíroval Goya, lavírovali i tvůrci vlastního snímku. A mezi čím? Určitě mezi snahou vyjádřit nejpreciznější pravdu a nutností uspět u "modelového" diváka. Přesto mám pocit, že se povedlo víc to první (a přece takřka i to druhé) a Miloš Forman tak stvořil další mistrovské dílo (a všimněme si nejen pasáží s už ohluchlým Goyou, které jsou vskutku
VÝSOSTNOU filmařinou)...
Scénář pana Charriéra vydaný nedávno
ve formě románu taky u nás byl samozřejmě Formanovi základem a nečernobílý pohled na Inkvizici je tu přední předností. Přesto lze říct, že je film zaměřen hlavně proti Inkvizici, a to daleko více než proti lavírujícímu Goyovi sloužícímu postupně naprosto všem pánům, přičemž je jasné i to, že scenárista a režisér už z principu své profese NEMOHLI Goyův pragmatický přístup odsoudit. Co zato přesně ukazují, je, že to v dějinách vždycky odnesou malí, Nakonec. A taky zcela nevinná zvířata. Nahoře, tam mezi vysoce postavenými zato obvykle ruka ruku myje a "obětován" bývá jen občas někdo, spíše však ne.
Kněz, o kterém Goyovy přízraky vypráví, projde názorovým vývojem a ve fascinujícím finále dokáže právě to, čím si na začátku ani zdaleka nebyl jist, že by dokázal, a co mu předhazovali jako nemožné. Nezačne se kát ani při použití útrpného práva a radši zemře, přičemž umírá rukou vlastní kasty ve chvíli, kdy mu vlci nabídnout cestu zpět. Zbytečná smrt? To je otázka. Goyovi ten muž každopádně předvedl
OPAK ke kam vítr, tam plášť. Samoúčelně? Ne, to se nedá říct. Jistě taky proto, určitě proto, aby odpykal zlo, kterého se dopustil na ústřední hrdince. Film však taky zde umožňuje několik výkladů.
Ne, film asi není nejlepším Formanovým dílem, ale na tomhle poli ani nelze měřit.
Zdroj fotografií www.falcon.cz