Už na vysoké škole jsem byl překvapen blažeností některých kolegů z debat o večerníčcích (pišme s malým v).

I mne se zmocnilo nadšení, ale docházelo i na soutěže, kdo vyjmenuje večerníčků víc, na svébytné interpretace. Přítomna bývala ironie, pravda, ale blahosklonná. Vlastně šlo o terapii návratem do dětství a v pauzách mezi učením před zkouškou to možná bylo to pravé ořechové. A pak, na vojně, jsme zase veliteli přezdívali lovec Pampalini. Atd. Celým životem. Takže ne, večerníčky nebyly jen zdrojem pexes...

První tyto pohádky odvysílala Československá televize roku 1964 a vše zahájila série Jak sluníčko rozdávalo stíny od Ljuby &Stíplové, ano, později hlavní autorky Čtyřlístku.
"Jen" pod přízviskem Kouzelné zrcátko se jakési PRAvečerníčky vysílaly ještě roku 1966, a to nepravidelně a na čas musely dokonce přestat. Asi rok ČsT vytvářela zásoby.

"Děti mají mít rituál, takže pokračujme pravidelně," řeklo se a výtvarník Radek Pilař stvořil stálou postavu Večerníčka, kterou namluvil Milan Citavý. Radek pod figurku přikreslil koníka, auto a cirkusové kolo, jak všichni víme, a taky pořadí, ve kterém chlapeček užije všech dopravních prostředků, zůstalo. Zůstává i "denní tisk" na jeho hlavě a... Společně se znělkou Branek, bodů a vteřin (sekund) tak vznikla znělka jaksi neumírající.

Už je to však dávno, co mě ani po večerníčku nemohli dostat na kutě a já chtěl, musel vidět i další znělku, tzv. "očičko". Tu relaci po očičku už ne, stojí nicméně za připomínku, že taky dneska zůstávají večerníčky před zprávami, byť ne tak natěsno a bez moderátorů Miloše Frýby a Alexandra Hemaly...
Vůbec prvním ryzím večerníčkem lze nazvat až Pohádky ovčí babičky vyprávěné Jiřinou Bohdalovou: jak je to pro mne dávno! Ale jak krvelačně jsem počítal veškeré, ty statečným beránkem hubené, vlky! Došlo ovšem ke zradě, noří se tu další den jaksi vzkříšeni, což mě hnětlo. Zkrátka, vypadali všichni stejně, takže jsem nevěděl, zda jsou to zase titíž anebo posily. A "Jiřina"? I navzdory některým logopedům namluvila taky Pohádky z mechu a kapradí, například, a tedy Křemílka a Vochomůrku. Taky &Srutova Pavoučka Páju, ale pokud si vzpomínám, tak i ryzí duchařinu Strašidýlko Famfulínek, jakéhosi českého a dětského Randalla a Hopkirka. Že to neznáte? Chápu, ale sám mám v živé paměti chvíle, v nichž loutka onoho Famfulínka (nebo šlo o maňáska?) čas od času zprůhledněla a při různých střetech s herci z masa a kostí jim třeba i brčkem vysrkla limonádu...

Hlas-legendu nám zanechal v moři večerníčků i třeba Jiří Hrzán, spolutvůrce Říkání o víle Amálce a Pohádkového listonoše Kodýtka, a došlo i na bezpočet adaptací už známých knížek. Tak jen třeba Lada! O Mikešovi, O chytré kmotře lišce, Bubáci a hastrmani a ještě Učedník kouzelníka Čáryfuka, kterého sice napsal Antonín Zhoř, jehož ale Lada v knize ilustroval.

Večerníčku ale sloužili i Broučci a dokonce zapomenutá Týneckého kniha Na pasece. Zabodovala i Plachtova (ano, jde samozřejmě o toho známého herce) Pučálkovic Amina (což byla žirafa), ujali se Poláčkův Edudant a Francimor i Vančurův Kubula a Kuba Kubikula. Taky sovětské Neználkovy příhody. A jistě, ne úplně zdařilý Týrlové "remake" jejího vlastního válečného Ferdy Mravence (1977) je také ve vzpomínce, dnes ovšem přebit ještě diskutabilnějším Ferdou německým.
Došlo i na adaptace komiksů, a to hlavně těch ze Čtyřlístku: Pohádkový zeměpis Péti Světošlápka, Hrnčířův vynálezce Semtamťuk, Káťa a &Skubánek, Kosí bratři... A "sama" &Stíplová napsala Macourka a Cancourka, o nichž navíc existuje i knížečka. Pravdou ale je, že vlastní čtveřice postaviček v čele s Myšpulínem do ČsT před převratem prostě nesměla. 

A co víc? Vznikla a vznikají ovšem i zcela původní díla. K takovým patří Na návštěvě u Spejbla a Hurvínka, Nepilův Já, Baryk, Toronto Tom – kocour z Ameriky (namluvil ho Jiří Lábus) či Svěrákovy Radovanovy radovánky, které vyšly knižně, upozorňuji, až dodatečně.
Jiránkova Boba a Bobka propojil s &Salamounovým a Čechurovým Maxipsem Fíkem týž hlas Josefa Dvořáka, ale i druhý mistr fórů, Vladimír Renčín to zkusil, a vznikl cyklus O zvířátkách pana Krbce. Ale snad nejvíc trvalek bylo stejně sestaveno z "kraťasů" určených původně pro kina. Čapkovo Povídání o pejskovi a kočičce je toho původu i seriály O krtovi a Potkali se u Kolína. Také Dorotka – kreslená série s památnou účastí Karla Gotta. A "z kina" došli i Pat a Mat a Macourkovi Mach a &Sebestová a Trnkova Zahrada a... Ale ještě se vraťme a... Jak to bylo?

Pokračování příště!
_{Ikonka: Česká televize}