Zprvu "šly" večerníčky třikrát týdně: v úterý, ve čtvrtek a v neděli. A šly vždy tři série naráz a každá měla rezervován den, takže třeba Rumcajse (čteného Hogerem) se děti dočkaly v neděli a jen prvých třináct dílů (1967, jen do roku 1980 jich ovšem vzniklo 65) mohlo tudíž běžet čtvrtrok!

Václav Čtvrtek, mimochodem, vůbec tenkrát zářil. Já na něj nedám dopustit! Co vše přinesla jeho fantazie! Jsou tu Vodník Česílko a Cesty formana &Sejtročka, seriály O makové panence, O hajném Robátkovi, Malá čarodějnice i O vepříku a kůzleti, který byl navíc už rozhlasový.

Ale k vývoji vysílání. V televizi dnů "dětem zasvěcených" přibývalo a zbyly jako plonkové nakonec jen soboty a pondělky. Pak jenom pondělky..., ale roku 1970 "padly" taky. A od té chvíle dodnes neprošlo takřka dne bez večerníčku, tedy např. s výjimkou televizní stávky a dnů s jistými projevy, třeba při dávném už vstupu do Evropské unie, kdy "vzal" dětem večerníček sám Václav Klaus.

To je všechno hezké, ale největšími asi legendami stejně zůstaly večerníčky jen se mihnuvší. Jednou... a nikdy víc. Zvlášť šlo samozřejmě o zahraniční seriály. Pár se jich sice dnes už zase vrací a taky je zde YouTube, mnohé jsme poznali dokonce i ve větší šíři (Pes Filipes, myši Pišta a Fišta, Méďa Béďa, Bolek a Lolek, Jen počkej...), ale jiné... Co třeba smutné kuře Kalimero či poutavá adaptace Leemingova Krále čmeláků?

A po čem cítím vůbec největší stesk? To je jasné. Máme přece dva Saturniny. Jirotkova... a seriál o kačerovi. Ano, ten s pravými zvířaty.

Vznikl ve Francii dávno před Dášeňkou i chaloupkovskou inflací vlčat, medvědů a vyder. A už tenkrát zněla i saturninovská písnička! Hej, hop, už to letí, páni, dámy, děti, už to začíná, Saturnin vás vítá a s ním Rezka hbitá, kdo chce, ať se přidá k nám! Ne, ne, tu ani na YouTube nenajdete (pár dílů seriálu však ano).

A Rezka, to byla ovšem škodlivá fretka hbitá, ale nevítězila a znělka dál slibovala, že hlavní hrdina kačer "všechny pobaví" a že "hned budem dobří známí, vzhůru, volá Saturnin!"

Osobně mě pak ještě víc nadchla druhá série tohoto seriálu. Obsáhla třeba i záhadologický díl, ve kterém malý kačer najde uvnitř bludiště v pyramidě UFO, i když také kačeří! Jakákoli repríza cyklu uvízla bohužel kdesi snad po zániku výrobní společnosti, ale věřím, že se ještě dočkáme.

A jinou vzpomínkou zase zůstává suše vtipkující vynálezce Viktor doplněný svým fámulem Horácem, který byl třeba i bit, i když diskrétně: za oponou Viktorem staženou přes obrazovku. Z jaké země tenkrát koupilo Československo toto dílko, netuším.

Reprízy se oproti tomu dočkala Rodina Nessů a kdysi mě zaujalo, že jenom znělka, když byla odvysílána v úplnosti, stačila na celý jeden díl. V Čechách jsme zase aspoň trochu vytěžili yettiho, jímž se stal Čechurův Hugo z hor. Nicméně se minulý režim podepsal i na večerníčcích.

Jednak na časté jejich bezdějovosti (k uzoufání), jednak musela třeba Božena &Simková slavnou Krkonošskou pohádku prezentovat pod propůjčeným jménem.

Cyklem o Kašpárkovi a Honzovi zase otřásla emigrace Jana Třísky a namluvil jej pak Luděk Munzar. A Putování za švestkovou vůní se skřítkem Pitrýskem? Protože je od jiného emigranta Aškenazyho, mohlo vzniknout až roku 1998, což je o to smutnější, že ještě okolo roku 1980, kdy Aškenazy stále žil, byly televizi náměty s šotky a skřítky nabízeny jak na běžícím pásu.

Já sám mám kupodivu z toho všeho nejradši Rumcajse, příběhy O klukovi z plakátu, kde mě asi ve třech dílech strašil „pán s vysavačem", také miluji "Beránka a ovečku", nicméně číslem jedna už mi navždycky zůstanou &Staflík a &Spagetka alias návod, jak stavět domek, když vám parní válec rozmáčkne psí boudu. A právě tito dva pejsci (anebo pes a fenka? Kdo to ví?) mě jako kluka dokonce inspirovali k celému komiksu. Sice hrozná čmáranina, i tak bych však &Staflíkovi a &Spagetce (nebo &Spagetkovi) nejradši odhalil fešnou sochu.

A to je všechno. Tedy...

Dobrou noc, strýčku Fido! Dobrou noc, děti!

První díl si můžete přečíst zde: (klikni)

_{Ikonka: ČT}