Britsko - pakistánský autor HANIF KUREISHI je českému čtenáři znám jak z překladu své prvotiny BUDDHA Z PŘEDMĚSTÍ, tak i novely BYLI JSME SI BLÍZCÍ a románu GABRIELŮV DAR. Znalci filmu si určitě vzpomenou na film Stephena Frearse z roku 1985 MOJE KRÁSNÁ PRÁDELNIČKA, k němuž napsal scénář. V Anglii dnes patří k nejúspěšnějším prozaikům, dramatikům a scénáristům.

Deset povídek knihy LÁSKA VE SMUTNÉ DOBĚ jakoby odráželo autorův pakistánský původ, jeho vychování a pozdější zakořenění v anglické společnosti. Jeho povídky mají v podstatě dvě tématické polohy - jednak v nich jde o osudy palestinských imigrantů v Londýně, jednak ukazují na prázdný a zmarněný život londýnské rádoby bohémy.

První téma je nejvýraznější ve dvou povídkách - MY NEJSME ŽIDI a MŮJ SYN FANATIK. V té první sledujeme malého Azhara a jeho matku, kteří musí strpět slovní útoky sprostých a primitivních Angličanů. Zatrne vám, když čtete jak se matka nesměle brání slovy: "My přece nejsme Židi." a v odpověď slyší: "Ty nejseš židačka, Ivonne. Ty jseš jedna z nás, ale horší. Protože se taháš s arabášem." Střet dvou kultur, názorů na život i víry s její ztrátou, je pronikavý v povídce MŮJ SYN FANATIK. Taxikáři, který už se "civilizoval" v Anglii, se stále více "odcizuje" syn, jenž se vrací k rodným kořenům a stále více začne vyznávat "pravé mravní hodnoty" ortodoxního islámu.

Ze života londýnských povalečů je hned úvodní povídka VE SMUTNÉ DOBĚ. Málo úspěšný scénárista a režisér bez ambicí Roy, jehož "práce ustrnula na mrtvém bodě" je příkladem intelektuála možná plného snů ale neschopného je naplnit. Pro Roye je kamarád, hospoda a kokain na prvním místě žebříčku životních hodnot a - jak autor říká -"jeho život se podobal večírku u příležitosti konce světa." Roy se svým flákačským kamarádem Jimmym žijí v době "přející mužům a ženám, kterým nechyběla energie a nelítostnost, ale nebyli příliš schopní ani vytrvalí...Většina z nich "nakonec padla". Na společenském okraji je i televizní scénárista Howard, kterého poznáte v intimním deníku dcery své milenky (který - jak se ukáže v závěru - píše sám) v povídce S TVÝM JAZYKEM AŽ V KRKU. I tady se prolnou dva světy. Východ a Západ, Anglie a Pakistán. Nina má stejně starou nevlastní sestru v cizině a dvojí setkání s ní ji poznamená. Zatímco pakistánská Nadja komentuje Anglii slovy "...je to prohnilá země. Dokonce i revoluciuonáři jsou prohnilí. Nikdo nemá žádnou naději." Nina na návštěvě v Pakistánu zažije demonstrace, útoky slzným plynem, vypínání proudu, ale také srdečnost "velké" rodiny. Přesto v ní vznikne pocit, že ani tam, ani v Londýně, není ten pravý prostor pro život (svoboda tady a přísná kázeň tam) a dochází k názoru, že "Sebevražda je jeden ze způsobů, jak se ze všeho vymluvit."

Kureishiho pohled je nelítostný, krutý, zraňující a bezvýchodnost života vyplývá jaksi mimochodem. Postavy jsou vykořeněny ze společnosti i z pracovního procesu, plné deprese a shánějící peníze i smysl svého žití. Kureishiho anitihrdinové jsou většinou upřímní, byť je vám jich trochu líto. Nacházejí se v situaci krize, ať je to krize společenská, profesionální či milostná a rádi by nalezli nové životní jistoty. Pohled do jejich soukromí je často drsně nelítostný, na malé ploše všeodhalující. Místy vám běhá mráz po zádech, po chvíli se zasmějete a právě v téhle kombinaci tragična a komična spočívá síla Kureishiho próz.

Při četbě knihy máte stále pocit, že něco podobného už znáte. Neustále se vám vtírají do mysli jiné knihy i jiná díla. Určitě vás napadne Milan Kundera a jeho "směšné lásky" (včetně konečného pocitu neuspokojení z pomsty) při četbě povídky D´ACCORD, KOTĚ začínající: "Bill se na tuhle chvíli těšil celý týden. Za chvíli ošuká dceru muže, který ošukal jeho ženu." Jak nevzpomenout na Zelenkovy Příběhy obyčejného šílenství a na dvojici, která při intimním styku potřebuje voyera. Do podobné pozice se dostane fotograf v povídce TVÉ SMUTNÉ FOTKY aniž by z focení intimit měl on i focená dvojice jakékoli potěšení. Nejdelší trochu mnohomluvná povídka POSLEDNÍ DOBOU přímo odkazuje na motivy Čechovovy povídky DUEL - prázdný život žije skupinka flákačů ("nemám v životě žádný jasný cíl"), která (nebýt žen) připomene zároveň Felliniho Darmošlapy. Milování bez lásky a beze slov s téméř neznámou ženou v povídce NOČNÍ SVĚTLO - tu vám okamžitě naskočí vzpomínka na film INTIMITA Patrice Chéreaua (ilustrační foto z filmu na konci článku)- a jak by ne, když si později přečtete, že autorem námětu k filmu je právě Hanif Kureishi a tato jeho povídka resp. jeho novela Byli jsme si blízcí. Povídka MOUCHY zase atmosférou i absurdností připomene Franze Kafku.

Symbolicky vycházejí nejlépe dvě povídky - poslední MOUCHY, kde něco jako mušky ničí vše, od oblečení až po lidské vztahy, přičemž pokrytectví spočívá v tom, že se všichni tváří jakoby nic a všichni se za "mušky" ve svých bytech (a ve svých vztazích) stydí tak dlouho, až dojde k závěrečnému obrazu - je to oblak much, který se zvedá a rozviřuje a žene se vstříc lhostejnému nebi.

Na první pohled či počtení se PŘÍBĚH O LEJNĚ jakoby vymykal stylu knihy. Dokonce citlivé čtenáře může odpudit. Muž, který pozoruje svůj exkrament, laská se s ním a zjevně ho miluje (a při tom vzpomíná jak píchal drogu své holčičce do žíly), nebude patřit mezi postavy, které vám budou blízké. Ale - jakoby prohlížením vlastního výkalu se všechny postavy knihy zhlížejí ve svém životě. Nevím, proč překladatelka místo slova "lejno" nepoužila mnohem frekventovanějšího českého slova. Říci totiž o životě, že stojí "za lejno" nevyzní správně a úderně. Ale právě o tom povídka i celá kniha jsou. Přestože život všech postav není z nejlepších a o spokojenosti nemůže být ani řeč, všichni si ho laskají, milují ho a chtějí ho žít za každou cenu - jen jedna postava v již zmíněné povídce S TVÝM JAZYKEM AŽ V KRKU dojde k možnosti sebevraždy.

A jak je to s tou láskou v titulu? Láska je většinou redukována na sex (viz NOČNÍ SVĚTLO), potřebu (TVÉ SMUTNÉ FOTKY) či pomstu (D´ACCORD, KOTĚ). Smutné a komické zároveň jsou rafinované způsoby, jak se Roy v první povídce dostává k manželskému sexu. Sex je však zároveň prostředek k něčemu jinému, co hrdinům schází. Matka v podvídce S TVÝM JAZYKEM V KRKU zdůvodňuje dceři proč spí s milencem, kterého dcera nesnáší: "Protože potřebuju sex a nestydím se za to! Protože jsem osamělá, chápeš, a potřebuju někoho chytrého, s kým si můžu povídat..." V některých povídkách jakoby se láska ztrácela, ale Kureishi vás donutí ji hledat... To úsilí se dozajista vyplatí.

_{Foto: dokoran.cz a fdb.cz
 
Hanif Kureishi: LÁSKA VE SMUTNÉ DOBĚ.
Vydalo nakladatelství DOKOŘÁN, s.r.o., Praha. 2009.
Z anglického originálu Love in a Blue Time přeložila Martina Knápková.}