Na některé momenty raného dětství si nevzpomenete třeba i deset let, ale i tak se vynoří. Jestli nějak symbolicky, nevím, ale v garáži dodnes mám u zamřížovaného okna gauč s pochromovanou vodorovnou tyčí, na kterém jsem si v šedesátých letech hrával. Ten gauč nebyl ani velký, ani malý a měl celkem tři takřka vodorovné polštáře - a přes ně žádný potah, takže to byly tenkrát tři planiny. Jasně si pamatuji, že jsem - jednou - začal říkat nejkrajnější planině Válenda, té prostřední Skákanda, no, a mírně vydutému polštáři na druhém kraji jsem říkal Co chceš nebo  COCHCEŠ. A sám jsem stanovil pravidla. Na Válendě jsem se směl jen válet, na Skákandě jsem musel vždycky povinně skákat a řádit a na Cocheši, tam jsem si směl vybrat.

Ukázka ze sbírky:  Marie Dolistová - ZAROSTLÉ STEZKY   
 

Úryvek z románu, který vyšel dnes a v podstatě jej napsal spíš život než já. Trochu dramatický, ale ještě mnohem více pohodový. Zlodějem času je v něm epilepsie, která upíjí minuty nejen osobě nemocné, ale i těch, kteří se o nemocného starají. Důležité je nezahořknout. 

ale prd...  jenom smrt!

Stesk je zajímavá emoce. Jako dítě jsem jeden zimní týden žil U Antošů v Železné Rudě, samozřejmě s rodiči, a naučil jsem se na Belvedéru lyžovat. Nebál jsem se pádu, což byl podstatný vklad. Je ale snadné se nebát, když si ani dobře neumíte představit, co by se vám taky mohlo stát.
O to však nejde a po lyžování se mi stýská jen někdy. U Antošů jsme se zabydleli a týden je pro dítě jako dva měsíce. Takže mi to trhalo srdce, že pak musím opustit „svůj“ útulný domek se smrky okolo, zasypanými hlubokým sněhem (měl jsem u paty stromu doupě).

Science-fiction, nebo horor?

Epická báseň vytvořena na lekci tvůrčího psaní Renaty Šindelářové na Univerzitě třetího věku. Úkol zněl
„Vytvořte text na téma dle zadání spolužačky." Téma: Venkovská tancovačka. 
A tak vznikla rýmovačka v retro stylu na konce slov „...ačka -...áčka."

Autor obrázku: Marie Sabau

Tři sourozenci se po dvaceti letech sejdou u jednoho stolu, každý v ruce s nečekanou pozvánkou od jejich otce, který je také zaskočil po dlouhých letech odmlky. Jak se k tomu sourozenci postaví? Chtějí s ním navázat kontakt? Chtějí ho vůbec vidět? A jaké jsou jeho pohnutky? Když spolu aktéři začnou mluvit, nejen že se vynoří staré pravdy, ale objeví se i jedna velká rodinná záhada. Pátý, závěrečný díl povídky i s rozuzlením můžete číst zde:

Tři sourozenci se po dvaceti letech sejdou u jednoho stolu, každý v ruce s nečekanou pozvánkou od jejich otce, který je také zaskočil po dlouhých letech odmlky. Jak se k tomu sourozenci postaví? Chtějí s ním navázat kontakt? Chtějí ho vůbec vidět? A jaké jsou jeho pohnutky? Když spolu aktéři začnou mluvit, nejen že se vynoří staré pravdy, ale objeví se i jedna velká rodinná záhada. Čtvrtý díl povídky, která líčí leckdy ožehavý vztah rodiče-děti, můžete číst zde:

Půjdete do toho se mnou?

Tři sourozenci se po dvaceti letech sejdou u jednoho stolu, každý v ruce s nečekanou pozvánkou od jejich otce, který je také zaskočil po dlouhých letech odmlky. Jak se k tomu sourozenci postaví? Chtějí s ním navázat kontakt? Chtějí ho vůbec vidět? A jaké jsou jeho pohnutky? Když spolu aktéři začnou mluvit, nejen že se vynoří staré pravdy, ale objeví se i jedna velká rodinná záhada. Třetí díl povídky, která líčí leckdy ožehavý vztah rodiče-děti, můžete číst zde:

Báseň ze sbírky Místo pro básníka

Tři sourozenci se po dvaceti letech sejdou u jednoho stolu, každý v ruce s nečekanou pozvánkou od jejich otce, který je také zaskočil po dlouhých letech odmlky. Jak se k tomu sourozenci postaví? Chtějí s ním navázat kontakt? Chtějí ho vůbec vidět? A jaké jsou jeho pohnutky? Když spolu aktéři začnou mluvit, nejen že se vynoří staré pravdy, ale objeví se i jedna velká rodinná záhada. Druhý díl povídky, která líčí leckdy ožehavý vztah rodiče-děti, můžete číst zde: