Tři sourozenci se po dvaceti letech sejdou u jednoho stolu, každý v ruce s nečekanou pozvánkou od jejich otce, který je také zaskočil po dlouhých letech odmlky. Jak se k tomu sourozenci postaví? Chtějí s ním navázat kontakt? Chtějí ho vůbec vidět? A jaké jsou jeho pohnutky? Když spolu aktéři začnou mluvit, nejen že se vynoří staré pravdy, ale objeví se i jedna velká rodinná záhada. Třetí díl povídky, která líčí leckdy ožehavý vztah rodiče-děti, můžete číst zde:

Báseň ze sbírky Místo pro básníka

Tři sourozenci se po dvaceti letech sejdou u jednoho stolu, každý v ruce s nečekanou pozvánkou od jejich otce, který je také zaskočil po dlouhých letech odmlky. Jak se k tomu sourozenci postaví? Chtějí s ním navázat kontakt? Chtějí ho vůbec vidět? A jaké jsou jeho pohnutky? Když spolu aktéři začnou mluvit, nejen že se vynoří staré pravdy, ale objeví se i jedna velká rodinná záhada. Druhý díl povídky, která líčí leckdy ožehavý vztah rodiče-děti, můžete číst zde:

Tři sourozenci se po dvaceti letech sejdou u jednoho stolu, každý v ruce s nečekanou pozvánkou od jejich otce, který je také zaskočil po dlouhých letech odmlky. Jak se k tomu sourozenci postaví? Chtějí s ním promluvit? Budou ho vůbec chtít uvidět? A jaké jsou jeho pohnutky? Když spolu aktéři začnou mluvit, nejen že se vynoří staré pravdy, ale objeví se i jedna velká rodinná záhada. Vše s nimi můžete řešit v povídce o pěti dílech, která líčí ožehavý vztah rodiče-děti, jak ho zkouší zlomy generační i dějinné.

Tři básničky ze sbírky Místo pro básníka

Jak se ničí upír, ví dnes každý. Je to tak notoricky známé, až je to trapné. Chápou to i malé děti. Méně je známo, že se vyskytuje i neobvyklá metoda. Upíra zmenšíte - a uvězníte v láhvi.
Vtip? Trochu. Když se ale zaberete do studia téhle mytologie, posléze zjistíte, že se vampýři zmenšují sami. Jsou to ale letmé zmínky a vždy se sype od toho. Pryč. Proč, je jasné: upír jako trpaslík se stává směšným.

Cirkus, kde neplatíš vstupné, ale odejíti nelze......

Báseň ze sbírky Místo pro básníka

Vize, že bych investoval do hokejového týmu, je mi vzdálená (vypráví hrdina této povídky). Ale je to chyba. Následkem té chyby se vlastně nikdy nedovím, jak bych se choval jako manažer anebo i kouč. Zvládl bych - například - vychvalovat vlastní klub do nebe, i když neválí?
Ne, to nezažiju. Leda... Leda si věc představit.
Jako situaci, kdy mě (mého hrdinu) zaskočí půvabná televizní reportérka, nebudu s to ji vypoklonkovat a... své kluky budu hájit, i když vážně nemají své dny.
Reportérka: „Minulá sezóna byla pro vás přímo katastrofa!“

Je to jako samovývoj a možná by věc lépe komentoval nějaký Noam Chomsky! Systém, a může to být stát, v určitém momentu začne uvnitř sebe trpět struktury, které ho udržují v chodu. Jako dobrý příklad mi připadá mazáctví na socialistické vojně; ale ne každý a zvláště ne ten, kdo systém uvnitř Československé lidové armády nezakusil na vlastní kůži, pochopí.

Báseň ze sbírky Místo pro básníka