Kdo byl Biggles? Celý jménem se jmenoval James Bigglesworth a stal se fiktivní legendou anglických letců bojujících na frontě ve Francii v 1. světové válce. Hubený, světlovlasý sedmnáctiletý mladík na své dvouplošníkové velbloudí stíhačce je postrachem německých Fokkerů, které sundavá z oblohy jeden za druhým, i když na něho vymýšlejí různé úskoky a triky, jak poznáte hned v první kapitole knihy. Vidí kolem sebe smrt svých kamarádů z letky a o to silnější je jeho bojové nasazení, i když po přistání mívá deprese a léčí je alkoholem.

 

Boje, do nichž je Biggles vyslán, jsou vždy nelítostné a kruté, přesto je pilot ve vzduchu vždy dokonale připraven na útok z kterékoli strany. Proto také jako jeden z mála přežívá a v dalších knihách se s ním setkáte i ve druhé světové válce a později. Kniha BIGGLES OD VELBLOUDÍCH STÍJAČEK je však situována právě do 1. světové války, kdy si letec musí poradit jak s letadlem tak s kulomety, pro něž by potřeboval další dvě ruce.

 

Letecké situace a souboje jsou dokonale přesně popsány. Možná i proto, že autor William Earl Johns, původně pěšák, se sám do stíhacích letadel dostal a byl dokonce sestřelen nad nepřátelským územím, zajat a odsouzen k trestu smrti. Naštěstí mu příměří zachránilo život a všechno, co prožil, se stalo inspirací pro vznik jednoho z fenoménů světové dobrodružné literatury. Začal psát hned po válce, začal vydávat časopis o letectví Popular flying  a hned v jeho prvním čísle se objevilo jméno James Bigglesworth. V následujících letech napsal Johns více než sto příběhů chrabrého letce se suchým anglickým humorem. Získaly i mnoho čtenářů na celém světě a dokonce se říkalo, že právě díky Bigglesovi se v Anglii během 2. světové války přihlásilo mnoho mladých k RAF.

Bigglesovo letadlo Sopwith Camel

Pro mladé muže byly knihy o Bigglesovi a jeho spolubojovnících a přátelích z 266. letky (jako  Maraniquem, Skotem MacLarenem, Mohoneyem a velitelem letky Mullenem) inspirací a zdrojem napětí a vlastenectví. Četly se hodně a sám si pamatuji, jak jsme se – to už bylo v padesátých letech – s kluky o jeho tajně uchovávané romány rvali. Proto považuji nynější bigglesovskou knihu za ten nejlepší dárek k Vánocům a chci věřit, že to nebude dárek jen pro nás starší, ale že se stane vyhledávanou četbou i těch dnešních, dobrodružně naladěných mladých. &Skoda jen, že tlustý svazek o více než čtyřistatřiceti stranách možná ty méně zdatné v četbě tak trochu odradí. Ale stačí se začíst do kteréhokoli místa v knize a jste zajati navždy. Johnsovy knihy nemají ucelený děj, ale jsou sledem příběhů - dalo by se říci povídek - které vás v kterémkoli místě dovedou zaujmout a přinesou rychlý pocit pocit uspokojení.

Záběr z filmu BIGGLES: Adventures in Time, v hl. roli Neil Dickinson, režie John Hough, Anglie 1986

V prvních vydáních bigglesovských eskapád se na ilustraci knih podílela řada umělců – především Zdeněk Burian, ale také Otakar &Stembera, Pavel Andýsek, Petr Barč či Jiří Wowk. Také mnozí měli připomínky na užitou leteckou terminologii či se pozastavovali nad nepřesnostmi v typech letounů. To vše vzal na vědomí nakladatel Aleš Lederer (Prostor) a vzdát hold legendárnímu letci se snažil co nejpřesněji. Proto, aby ilustrace dostaly moderní tvář, si vybral mladého plzeňského ilustrátora dvacetiletého absolventa grafického designu na Střední umělecko-průmyslové škole Zámeček v Plzni Jana Stěhuleho. Ten říká, že nechtěl kopírovat Buriana, snažil se posunout ilustrace k modernějšímu pojetí a využívá kombinaci fotek a textur. Možná, že někdo, kdo zná Bigglese z minulosti – jako já - má o jeho podobě jinou představu, ale ponechávám na čtenářích, jak se s bohatými ilustracemi Jana Stěhuleho vyrovnají.