Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Vrcholí „Line“ edice Suprahonu – Blues Rock Line 1968-89
Úvodník:
Podesáté a naposled. Kritiky ceněná a vyhledávaná edice Suprahonu vrcholí v letošním roce dvojalbem Blues Rock Line 1968-1989. Edice mapuje blues a jeho variace v podání tuzemských hudebníků na sklonku šedesátých let až po rok 1989.
Článek: „Z různých důvodů nebylo zaznamenáno zdaleka vše, co se tehdy dalo slyšet. Po velké gramonáloži z konce ‚Sixties‘ se u nás rozhostilo ponuré ediční ticho, vítaně přerušené třeba alby Město Er, Kuře v hodinkách nebo ETC...1, nepochybně také líznutými blues. Většinou ale probíhal ideologicky méně napadnutelný, neboť převážně instrumentální jazzrock, art rock či fusion, kam se schovali třeba i naši kytaroví hrdinové Radim Hladík, Luboš Andršt nebo František Francl, četné důkazy naleznete na předchozích výběrech této retro řady,“ uvádí jubilejní díl „Line“ edice sestavovatel a producent Supraphonu Karel Deniš.
V prvním albu samozřejmě nemohlo dojít k opomenutí domácího bluesrockového zakladatele The Matadors, ale ani jejich současníků či následovníků v podobě Hladíkova Blue Effectu, Prokopových Framus Five, Vladimíra Mišíka …
Nezapomíná se ale ani ty, kteří se o slovo přihlásili mimo jiné na beatových festivalech v Lucerně. Sice jejich doménou nebylo blues naprosto ortodoxní, hudební kvalita například Jazz Q Martina Kratochvíla nebo Soulmenů Deža Urisnyho byla, je a bude i nadále nepřeslechnutelná.
Od začátku let osmdesátých se stala sázkou na jistotu Blues Band Luboše Andršta a Petera Lipy. K dalším ze symbolů dekády patří také formace ASPM s Janem Spáleným a Petrem Kalandrou.
Následně jim více než zdatně začali sekundovat o hudební generaci mladší muzikanti z pražské Hanspaulky. Bluesberry a následně vzniklé odnože Krausberry či Hlava B nebo Ivan Hlas a Žlutý Pes Ondřeje Hejmy téma posunuli do svobodných devadesátek.
Můžeme si také vzpomenout například na skladbu Pocem moje stará, vlídně promíchaná s Osvobozeným divadlem, Semaforem, Olympikem, Krylem nebo Hutkou, bez které by se naše typické chalupářství a vodáctví neobešlo.
„Kompletní určitě není ani tato kompilace, pracující s pojmem blues a rock volně, snad však posluchačsky příjemně a užitečně. Blues s námi zdárně absolvovalo etapu 1968 až 1989 a je tu dál. A může být třeba akusticky jako řemen krátké nebo sólovými extravagancemi půlhodinové, ale neomrzí se. Je totiž prapodstatou všeho, ač se to tak při poslechu dnešních hitparád nemusí jevit. Ale i oni na to přijdou...“, uzavírá Deniš své průvodní slovo a vlastně i celou dekádu „Line“ edice, která bude svými jednotlivými díly jistě i nadále těšit pamětníky či napomáhat k znovuobjevení naší velezajímavé nedávné hudební minulosti.
TRACKLIST BLUES ROCK LINE 1968–1989:
CD1 Shotgun / You´ll Be Mine / Out of Reach / Chain of Fools / Wake Up! / Baby, Do Not Cry / Stvoř ženu z mých přání (It´s a Man´s Man´s Man´s World) / Work Song / My Days Are Numbered / Some Day Baby / I Don´t Need No Doctor / The House of the Rising Sun / Mám smutek ve tvářích / The House Full of Blues / No Reply / Summertime / Vím, že pláčem to skončí / I´ve Got My Mojo Working / Little Girl / Blues About Stone
CD2 Lost Soul / Blues podzimního odpoledne / U kiosku / Sladké je žít / Špejchar blues / Blues pro poštovní doručovatelku / Cokoli / Yetti blues / Lednový blues / Blues o stáří / Špitál u sv. Jakuba (Saint James Infirmary Blues) / Aceton blues / San Francisco Bay Blues / Přátelé / Co je to blues / Blues mokrejch bot / Camp / Na cestě / Believe Me Darlin´ (Miláčku, vrať se) / Blues jako řemen /krátký/
Videoteaser: https://www.youtube.com/watch?v=JWshR2hACLQ
Zpracováno podle tiskové zprávy.
04.02.2025 - Viktorie Švestková