Příběh sleduje Benjamina Buttona, muže narozeného v těle starého muže, který stárne obráceně a postupem času mládne. Více než jeho neobvyklý stav jsou jeho největší výzvou strnulá očekávání společnosti ohledně věku a zralosti. Fitzgerald byl inspirován postřehem Marka Twaina, že život by byl lepší, kdyby mládí a stáří byly obráceny. Tento paradox je jádrem hry, která zkoumá, jak věk definuje místo člověka ve společnosti.
Dramaturg David Košťák zdůrazňuje, že při práci na adaptaci se snažil prosadit klíčové téma, které už ve Fitzgeraldově příběhu bylo přítomno – způsob, jakým společnost ukládá na člověka omezení na základě věku. Poznamenává, že mladí lidé jsou často odmítáni jako nezkušení, zatímco starší jedinci se mohou cítit neviditelní nebo podceňovaní. Kontrastem těchto perspektiv hra vyzdvihuje univerzální zkušenost být posuzován spíše podle vzhledu než podle vnitřní zralosti.
Režisér Petr Hašek chápe příběh Benjamina Buttona jako metaforu životních okamžiků, kdy lidé vzdorují očekáváním a jednají mimo společenské normy. Inscenaci popisuje jako dynamický divadelní zážitek, kde herci přebírají více rolí, překračují generační linie a posouvají se mezi mládím a stářím. Jedinečné nastudování hry zahrnuje živé filmové proměny s pomocí make-up artistky Blanky Vávrové, které umožňují promítnout efekt stárnutí přímo na jevišti.
V představení se také prolíná několik rovin performance – herectví, zpěv a tanec. Hudbu k inscenaci složil David Hlaváč, pohybovou režii si vzala na starost Kamila Mottlová.
Příběh není jen o neobyčejném životě jednoho muže, ale také o zamyšlení nad tím, jak věk utváří identitu a vztahy.
Fotografie z mestskadivadlaprazska.czZpracováno podle tiskové zprávy.