Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Osmdesátiletý Ondřej Neff
Úvodník: Ondru Neffa takřka neznám, ale tím trochu žertuji a ctí mi psát - občas - do Neviditelného psa, kde mě neskutečně honoruje; a kdysi, tj. víc než před dvaceti lety, jsem dělal sadu interview pro literární časopis Tvar. Dostalo se tam i na Astona, což je Neffova přezdívka, a tehdejší šéf časopisu Lubor Kasal mě spolu s paní Správcovou poprosil, abych recenzoval druhé vydání Podivuhodného světa Julese Verna.
Článek: To se na stránkách časopisu i podařilo, a když Akropolis, tj. pražské nakladatelství, chtělo s Ondřejem i rozhovor knižní, asi intuitivně neřekl, aby ho dělal Karel Hvížďala, a navrhl mě.
Pustil jsem se do práce s nadšením, několikrát jsme se potkali a povídali si mj. v už zbouraném Domě kultury v Plzni. Kniha neměla až takový úspěch, když roku 2010 vyšla pod titulem Královská zábava, ale dostal jsem do ní velkou sumu informací, což byla má představa. Místy je ovšem publikace informacemi až přesycena, ačkoli nemá - na druhé straně - obrazovou přílohu.
Křtili jsme v horkém létě v Klementinu, přítomni mj. Karel Tomský nebo architekt Zdeněk Lukeš. Pan Čech, který tehdy psal do Psa nejen o letadlech, mi po křtu řekl, že působím zakřiknutě; a já si toho nebyl vědom. Vzpomínám, že mě tenkrát vezl do Klementina přítel Láďa Babnič, taktéž literát, a na schodech nahoru jsem se bavil v jeho přítomnosti s jednou svou fanynkou a jejím děckem; později se šťastně vdala. Ale natolik rychle jsem onu dámu v Klementinu opustil, až Láďa užasl. Jenže… Jenže já se tak choval a koneckonců i k Neffovi podobně a byl často jako psí čumák. Šlo mi prvořadě o naši knihu, o fakta, a za druhé sbírám od roku 1979 všechny knihy jeho. Ale po osobní linii jsem ostýchavý a je to tak lepší.
Vzpomínám, že jsme se na jedněch jeho kulatinách pořádaných Albatrosem bavil s Ljubou Krbovou a že bylo mnou nastolené film Kill Bill. Velmi moudře mi tehdy řekla něco o Quentinu Tarantinovi a hádejte, koho ve snímku dabovala.
Zúčastnil jsem se dvou albatrosích oslav Neffových kulatin a připadaly mi takřka pompézní. Je to samozřejmě nesmysl. Byl de facto skromné, pompéznost vypadá jinak. Ondra nepřikládá valný význam třeba jmeninám, ale tyto oslavy kulatin (2010, 2015) pojalo nakladatelství obdivuhodně. Po právu naznačovaly, že je Neff jedním z nejvýznamnějších českých literátů, a maně si vybavuji Zdeňka Rampase, kterak s určitou mírou pro něj typické důstojnosti přichází na jednu tu oslavu - a rozdává Interkom. Jsem mu vdčen, že to toho časopisu píšu, a přiznávám, že jsem si za to už koupil lamborgini. Mám ho ve sklepě.
Neffa jsem až fanaticky sledoval od roku 1979, kdy vyšla jeho monografie o Vernovi a naprosto mě unesla. Současně jsem vnímal, že píše fejetony do tisku lepším jazykem než většina ostatních; ale nechci dělal z Astona Boha. Prostě jsem čítal vždy hlavně jeho a ty ostatní tak ne a porovnávat třeba Neffův fejeton s Vaculíkovým je nesmysl. Vzpomínám, že jsme dokonce do jedné knihy oba vykládali, jak fejetony psát, s Ondrou jsme tam společně přispěli.
Divné, že jsem začal psát do Neviditelného psa až asi po deseti letech. Dnes tam mám nějakých dvanáct set textů, často i dlouhých, ale tenkrát jsem hodně žil prvním dítětem, měl z dalších důvodů méně času. Ale okolo roku 2005 jsem, ani už nechápu proč, zaslal kterýsi článek Karlu Hvížďalovi, a on mi odepsal: „Přispějte s tím do Neviditelného psa.“ I začal jsem tam přispívat a nikdy mě od toho nic neodradilo. Jedna dáma mi dokonce platila ještě vyšší honoráře, ale nikdy jsem nedokázal Psa opustit a psát za víc peněz jinam. Nikdy. A vysvětlil jsem jí to. Musela si ťukat na hlavu. Ale už můj otec mi vždy oprávněně říkával: „Ty jsi typický fanoušek.“ Zvláštní, že vedle Ondry jsem takhle rád měl a mám už jen jedinou osobu. Františka Ringo Čecha. Mám ho rád jiným způsobem a v mnohém jsou nesrovnatelní. Ale oba extrémně kreativní a oba dost chytří a já se ani trochu nedivím, že se stali přáteli.
Ondra Neff si myslí, že jsem takový krtek, který nerad chodí do práce a rád sedí u obrazovky a píše. Má pravdu. To je základ. A zatímco Ondra klepe prsty třemi, já píšu jediným. Určitě bychom se stýkali víc, ale se mnou je zvláštní problém. Ačkoli rád a dobře řídím, nemám auto a ani motorku. Ale ano, to lamborghini, ale… Prostě jsem vždycky využíval vozů svého tchána a syna a sestry a otce, ale to bylo občasné a sám nejsem s to na žádnou akci přijet. A to je chyba! Jsem nemehlo! Tak například centrum Obce spisovatelů je nyní v Babiččině údolí. Mít auto, zajedu tam na schůzi, ale vlakem se mi nechce.
Jednou jsem byl na conu v Plzni a prohlížel si knihy Leonarda Medka. Vedle stál Neff, s kýmsi hovořil. Chtěl jsem se zapojit. Tu Neff hovor náhle přerušil, úplně se otočil k ostatním zády, ač to nepůsobilo neslušně, a měl jsem pocit, že se absolutně uvolňuje, a to psychicky a na novou, trochu jinou strunu. Na ní jsme prohodili pár vět. Podle mě je Ondra Neff psychicky dost odolný muž, sám to tak nevnímá. Jde vždy za svým, ale nechová se zase k lidem jako ras, když si to ti lidé nezaslouží. A ona odolnost je, pozor, částečně rovna introvertnosti. Koneckonců je jedináček - a spisovatel od Boha. Je přitom ale trochu jiným typem spisovatele, než byl jeho otec. A Vladimíra Neffa v mnoha směrech překonal. Ale ano, třeba Trampoty pana Humbla jsou román, který by chtěl napsat každý, ale Ondra se vždy pohyboval na trochu jiném levelu a takto psát mu prostě není vlastní. I když…
A je, pozor, i dobrý novinář. Je spisovatel-novinář a zároveň spisovatel-fantasta. Muž na Měsíci. I muž na Marsu. Nesporný génius. Český Bradbury. V té knize máme přece jednu fotku. Ondru s černou kočkou. A ON je všestranný a vždy kráčí spolu s technologiemi. Dělá dobře a podle mě se chová přesně tak, jak bychom měli žít; ale většina lidí jako by měla různá neviditelná vnitřní zranění a ona jim brání se podobně rozvinout. Jedinců jako Ondra je méně. A když, buď netvoří, anebo na polích jiných.
A Ondra možná taky tu facku někdy dostane, ale nic si z toho nedělá a místo „neviditelného zranění“ má Neviditelného psa. Osmdesát mu bude ve čtvrtek 26. června 2025.
Foto: Jindřich Nosek (NoJin) / CC BY 4.0
26.06.2025 - Ivo Fencl