| Kluk vesele poskočil, k stařečkovi přikročil. „Smím vám říkat dědečku?" ptal se, hledě poočku. Děda úsměv nasadil, souhlas dal a prohodil: „Protože jsi hodný klouček, budeš pro mě jako vnouček." Hoch září jak sluníčko. Uzarděl se maličko. Za ruku jej stařík bere, slza štěstí ven se dere. Dojatá je babička, v duchu chválí stařečka. „Hodný člověk," sobě praví, „ochotný a obětavý." |
Už už všichni chtějí jít tělo spánkem posílit, když tu slyší znenadání od rybníka zašplouchání. Šli se na hráz podívat. Ejhle! Rybí kamarád! Mrskal sebou, vyskakoval, šupinky své ukazoval. Jakmile se vynořil, smutným hlasem hovořil: „Má šupinka rozpomnění zavinila přehánění. Dlouho jste ji drželi, jenže to jste neměli. Zesílila svoje kouzlo, které do vás rychle vklouzlo. |
