| Proto nešlo jen tak hned přestat zpívat, vyprávět. Neustále, ve dne, v noci, kouzlo by vás mělo v moci. Je dobře, že ještě dnes vyřešil to věrný pes. Kouzlo šupinky mé zlaté právě přerušené máte. Teď můžeme akorát sílu šupin vyrovnat. Zapomnění, rozpomnění, rovnováha ihned změní. Na zlatou i stříbrnou sáhněte si najednou. Musíte jen ale zlehka šupinka je tenká, křehká." |
Stalo se, co kapřík chtěl. Každý z nich si sáhnout směl. Paměť se jim vyrovnala, obří sílu nenabrala. Všichni rybě děkují a pak spolu putují pěšinkou tou známou polní do vesničky Horní Dolní. S nimi jde i Puntíček, šťastný jako páníček. Poskakuje, poběhává, vesele si poštěkává. Slunko posílá svou zář na úžasnou zemskou tvář. Ó, jaké to probuzení u rybáře ve stavení! |
