Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Nejedlý dědečkem - a co z toho vzniklo
Úvodník: Už několik měsíců po momentu, ve kterém se Jan Nejedlý (*1971) stal i vlastní zásluhou dědečkem, začal vymýšlet - úplně nepočetní - knihu Počítání dědečků. Když ji měl hotovou, připsal ji dědečkům vlastním, ale primární cílovou skupinou jsou děti a dosud, věřím, platí, že dobré literatury není pro ně dost nikdy.
Článek: Ústředním vypravěčem Dědečků je někdejší pošťák, ale teď postarší humorista, který se občas pokusí rozveselit vnučku Alenu. Dělá to úspěšně a je to, snad souhlasíte, záslužnější, než generovati malé zabijáky, což se však v některých místech světa bohužel děje. Předvádí to ostatně i klasický Bessonův film Leon, i když tohle dílo není, řekl bych, míněno stoprocentně vážně, a každý, kdo ho úplně vážně bere, jest šílencem.
Aby nebyly příběhy určené hlavně dětem vyloženým mlácením prázdné slámy, doporučuje Nejedlý mezi řádky učit - a hlavně to, že se potížím, jak přicházejí, máme vždy i chvíli smát.
Místné je koukat na svět z lepší stránky, je-li ještě taková, a jako konkrétnější metaforu tasil Nejedlý (jinak je učitel) „kladívko na špatnou náladu“, které ilustrátor Jaromír Plachý zachytil co gigantickou palici na náladu zvanou „blbou“ (jak o ní svého času hovořil i Václav Havel).
Kdo se do Počítání dědečků začte, a měl by to být rovněž dospělý, narazí především na příběh o princezně, která se „záhadně“ proměnila v karbanátek. Situace však ukazuje i charakteristické metody u fantazírování děcek, kdy jim cokoli nakreslíte jen trochu hůř, a malí už vidí zcela jiné světy! Předestřít stačí hlavu, která se nepovedla, a považují tuto za „bačkoru s vlasy“, a když omylem do vlasů čmárnete, prý rostou na bačkoře houby. A přitom samy děti často kreslí ještě daleko hůř, ale to jim nechcete říkat, neboť po kritice svá díla devastují.
V titulním příběhu knihy chtěli v jedné nejmenované zemi spočítat všechny staré muže. Ve finále je to označeno jako ptákovina, ale dělali to. Jak? Vládce starochy donutil až k tomu, aby se kvůli sčítání dostavili na centrální hrad, a to osobně, a všecky ty „maníky“, co túru nezvládli, nechal diktátorsky přinést. Třeba i s postelí. Na druhou stranu však lážo plážo a orientálně netlačil na pilu, i sčítání, zvíme, trvalo roky, aby skončilo u celkem nemagického čísla 233 662. A vtip? A problém s procesem? Sám ten vládce mezitím zestárne.
Fiktivní Nejedlého děd sice umí i jakžtakž veršovat („Ještě jdu - z Ještědu.“), ale především je ryzí pohádkář a zajímavá rada z jeho úst zní: „Nenapadá vás rým, jak vám to zadali ve škole, aby napadl? Tak smíte slova komolit.“ Což je svoboda i binec. Na žížalu se tím rýmují i čížala, pížala a hížala.
Někdejší zaměstnání pošťáka zdobí děd povídkou Záhadná zásilka. Odehrává se ve fiktivním městě Tři facky nad Ploučnicí a hle, zde žijí natolik schopní pošťáci, že na příslušný pokyn „do vlastních rukou“ skutečně doručují: Potápěčům na dno řeky, kominíkovi ke komínu atd. Ale Nejedlého příběh je i obdobou známé Čapkovy pohádky o Kolbabovi a záhadným adresátem tady bude František Čumajzna. Existuje? Ne? Asi by se z toho na té poště zbláznili, ale naštěstí se balík prozradí jako mluvící. Pošťáci ho tedy právem zákona otevrou a koukejme, uvnitř kluk. Nechal se od kamaráda v dětském domově zabalit, aby se ho někde někdo ujal, a naštěstí paní od balíkové přepážky děti nemá, tak to dobře dopadá. A kterak to vypadá, i z kluka, „co se poslal“, bude pošťák.
Když se v téhle knize vypravěčova vnučka nastydne - v parku na kovové houpačce -, je jí zapovězeno jít následujícího dne do školy, což kupodivu přijme brekem. Ale vlastně žádný div, vždyť mají jít do zoo. A brečí-li vnuk, leda můžete vymyslet, že lze možná plakat i slzy limonády Breko-koly, a musíte přidat Ubulenou pohádku z lesních „nočních stezek odvahy“…
Není bez zajímavosti, jak sofistikovaně zvládají už malé děti budovat tajnou řeč.
Například slovo bratranec se řekne lívanec, sobota se řekne chobot, babička žehlička a děd hřib. A špionská šifra ve výsledku? „Lívanec přijede v chobotu a žehlička a hřib nic netuší.“ To by tajné služby třeba ani nerozluštily, kdo ví. Ale určitě je fakt, že děti produkují i šifry dost chabé. Příklad? Plácačka na mouchy = mouchačka na plácy.
Nejde však jen o fantazie. Hodně malé děti jednoduše některá slova i neplánovaně komolí, což není nemoc a obyčejně… se to spraví. Autobus je ale v bájné éře „abubus“ a veverka (což už zní invenčněji) hopiťapa. Sám si vybavuji, že jsem kladl v pěti letech na místo písmene F písmeno CH, i když ne pořád, a fotbalu jsem rád říkal chodbal; a že jsem místo KÁ měl tendenci ke GÉ, takže se okolo roku 1970 stal populární rozvědčík kapitán Klos kapitánem Glosem. Invenční dítě si vytvoří třeba i sešitek podobných přesmyček a odbourá vás!
Kvality Nejedlého knihy jsou i v tom, že se zde nekonají jen další a další příběhy (jaké uměl nastrojovat už Miloš Macourek), ale že narazíme i na záznam reálných debat hrdinky s dědou, přičemž je pohádkovost debatami proložena jak salámem. Knížka poté končí líčením vánočních prázdnin v zoo a tamního silvestrovského běhu. Otázka:
Skutečně je možné pouhou petardou odpálit smutného hrocha ze zahrady až do Afriky? Odpověď. Na Silvestra to možné bývalo, asi, ale Nejedlý zapomněl, že byly petardy před koncem roku 25 (částečně) zakázány.
Teprve díky téhle Nejedlého knížce mi taky došlo, že jsme větu „na ostrově Hokkaido - kuká v lese kukajdo“ nevytvořili v naší rodině, když byly děti malé (já tomu věřil), ale že je autorem Jan Werich.
Animátor a kreslíř Jaromír Plachý (*1986), který knížku ilustroval, vymýšlí i komiksy, animované filmy a počítačové hry. Mimo jiné nakreslil publikace Metamorfofórky a Básně z dásně. Nejedlý je i tzv. „strejda v dětském domově“ a snad vždy se věnoval shromažďování moderních mýtů, a to včetně dětských. Roku 2005 debutoval knížkou Hvězdné války s podtitulem Epizoda Bitvy o Celebritánii a mimo jiné od té doby napsal Hororovou čítanku a knihy Malý humorista, Slon v šuplíku a Kůň v kině. Čtyřdílnou práci Po práci legraci pak dal dohromady s pomocí Jakuba Šofara.
Jan Nejedlý: Počítání dědečků. Ilustroval Jaromír Plachý. Pod značkou Bambook vydala GRADA Publishing. Praha 2026. 76 stran.
26.03.2026 - Ivo Fencl