Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Znojmo podle Moniky Frecerové
Úvodník: Ve Znojmě roku 1989 rozená Monika Frecerová pracuje v tamním Jihomoravském muzeu a podílela na spoustě knížek. Taky dětských, a to včetně loňského průvodce dílem Alfonse Muchy. Letos v červenci přichází navíc s výlety po někdejším královském městě Znojmě Procházky Znojmem.
Článek: Mám tohle město od dětství moc rád a zdejší výhledy na Dyji mi takříkajíc berou dech a suché oči. A vyloučit se nedá, že by vzaly dech i satanovi či „samotnému“ Hitlerovi, kdyby ovšem tento zločinec vůbec projevil chuť se tady projít a stanout nad svahem k Dyji. Ono by ho to, já vím, tenkrát stejně nepolepšilo, ale svého času tu skutečně udělal zastávku, vyčůral se a na znojemském náměstí se 26. října 1938 dokonce konala na jeho počest přehlídka, přičemž byl pronesen i stručný projev. Ale Hitler s kolonou aut ujížděl co nejrychleji ke znojemskému nádraží a do nitra salónního vozu zvláštního vlaku alias První vlakové soupravy Říše, jak mu říkal. Ze zásady odmítl na Moravě přespat, i šel na kutě až v rakouské Lavě nad Dyjí. A trať Znojmo - Retz sice komunisti posléze poněkud zneprůjezdnili, ale aktuálně opět funguje.
Monika Frecerová naštěstí bídáckého Adolfa ignoruje a čtenářům raději naplánovala sedm vysoce rafinovaných soudobých procházek. Ta nejkratší je na 36 minut a má jen 1 900 metrů, ta nejdelší je na pouhé dvě hodiny a dvacet minut a má jen 8 100 metrů. I kratší z těch výšlapů má nicméně 20 zastávek, takže se mi zdá, že autorka poskytla pro každé podívání jen asi dvě minuty; ale to bychom špatně chápali princip jejího svazku, který především poskytuje úhrnnou a komplexní orientaci v labyrintu, kde jste poprvé, a teprve po úvodní exkurzi můžete, a na jak dlouho chcete, navštívit třeba i zdejší Hrad, Svatováclavskou kapli a znojemský Václavák (náměstí). Rotundu svaté Kateřiny, Loupežnickou věž, Klášter klarisek a pamětní kámen na místě, kde z koně sletěl sám Zikmund Lucemburský. A jistě, může se to zdát neuvěřitelné, ale ony „atrakce“ a tři kostely a hotel U Tří korun a poštu obejdete skutečně za 36 minut.
A co naopak nejdelší trasa? Začíná tzv. Samaritánkou, což je lipami obklopená (roku 2020 opravená) kaple se studánkou. Jsme v tzv. Gránickém údolí a obraz Samaritánky uvnitř kaple je od znojemské výtvarnice Hany Dostálové. Sestoupit se dá ještě ke Gránickému potoku a k Pivcově prameni (odkud prý radši nepijte) a za moment jste u Dyje. A výletní restaurace Spálený mlýn, kde se pití doporučuje. Ale pohlédněte do skal nad řekou, je tu zapuštěna tzv. Krammerova vila (1920) - s několika komíny - a ve směru Dyje se otvírá její terasa i prosklená veranda. Dnes dům slouží Povodí Moravy a za menší bakšiš je přístupný, ačkoli ne oficiálně; uvnitř čeká nejedno překvapení, ale vzpomínka na městského zastupitele Friedricha Krammera ani jediná.
Půjdete-li dál, vstoupíte do „Dyjské vsi“, založené v hlubokém údolí řeky už v šestnáctém století, a to pod znojemskými hradbami. Ke Znojmu tu vesnici přifařili až roku 1834 a poblíž je půjčovna lodí a klubovny skautů. Takový Marko Čermák, pravda, nemá rád vodáky, co si lodě „pouze“ půjčují. Ale to mluvím o Berounce.
Vodáci se na Dyji často až vrhají, když ji chtějí splout, a je to prý zážitek, protože řeka má fascinující meandry. Jen kousek od kluboven je soukromé muzeum aut, a to nikoli jenom historických, a okouzlila mě výrazně „Vodní nádrž Znojmo“.
Pro město je to zdroj pitné vody i elektřiny a souběžně reguluje průtok Dyje, a to nejen za povodní. Jak Monika Frecerová připomíná, tato přehrada bohužel pohřbila oblíbenou říční plovárnu i s loukami a restaurací.
Až závratným dojmem působí právě nad přehradou skála Obří hlava. Podle legendy patří hlava zakletému masovému vrahu dětí, z nichž přežilo jen čtvrté, a po proudu buď dojdete do místa, kde se zvedá silnice v serpentinách ke Znojmu, nebo sestupte pěšinou podél řeky, podejděte železniční most a všimněte si Krista, kterého vytvořil roku 1978 sochař Lubo Kristek a který je kupodivu současně ukřižovaný i volný (jak zjistíte sami).
Tím jsme u tzv. Důstojnického pavilonu, který je už propojen s obrovským klášterem a připomíná Habsburky a jejich vojenská vzdělávací centra. František Josef I. sem onu školu přesunul z Vídně v letech 1851-1854, aby různá vojska stejné objekty opustila teprve roku 1993!
Od Louckého jezu dojdete k renesančnímu mlýnu a po mostě nad jeho náhonem vystoupejte do kostela Nenebevzetí Panny Marie a svatého Václava (ze 13. století). Husité ho sice vypálili (1425), ale bylo to napraveno a stal se i chrámem. Základ zdejších varhan je z roku 1675 a na Moravě patrně nenajdete cennější. Ano, vím, nač myslíte vy a vy: ukrást by šly. Ale spíš ve filmu, což zaklepávám.
Když jsem se už opřel do husitských barbarů, neměl bych zapomenout ani na Bonaparta. Kostel poškodil taky, no, a ještě to zvládlo bombardování na konci války. Roku 1993 vznikl u proboštství Památník obětem komunistického teroru, iniciovaný zdejším farářem Františkem Kubašem, který byl v padesátých rocích sedm let za katrem. Od roku 2020 je tu taky deska s 88 jmény politických vězňů regionu. A co se týče přímo kláštera? Inu… Jsme na Moravě a před hlavní budovou je návštěvnické centrum, jež provozuje nejznámější znojemské vinařství.
Opakovaně byl klášter pleněn i z toho důvodu, že stál před hradbami a u důležité cesty do Vídně. Roku 1645 se tu dokonce ubytoval sám švédský vojevůdce Torstenson, ale předtím seveřené vše zpustošili. I Josef II. ovšem vypudil sto zdejších kanovníků (1784) a nové místo hledala velkolepá knihovna.
Kolem plovárny Louka z roku 2004 a krytého bazénu (2023) se dá dojít na Sedlešovický most, odkud se vám nad Dyjí otevře panorama Znojma. Autorka navíc věnuje pozornost železničnímu viaduktu, který je tady výraznou vizuální dominantou už takřka 160 let. Je padesát metrů vysoký a na jižní Moravě vyšší nenajdete. Němci ho tenkrát stihli vybudovat za pouhé dva roky (1869-1871) - jako součást Rakouské severozápadní dráhy - a má půvabné kamenné pilíře. Původní ocelová konstrukce je ale dnes nahrazena jinou a k výměně došlo během poměrně dlouhého období 1992-2009.
Mezi zahrádkami a okolo Cendelínové studánky se dá následně vystoupit k vysílači na Kraví hoře, již miloval dávný znojemský historik Anton Vrbek. Napsal o ní knihu Dvacet obrázků z Kraví hory a od roku 2005 má na vyhlídce Vrbkův kámen. Znojmo je definitivně na dlani odsud: i s pomyslnými Stínadly. Vidíme dochovaný pás hradeb a mezi střechami vyčnívají věže kostelů, ikonická věž radnice a silueta znojemského hradu s rotundou svaté Kateřiny.
Monika Frecerová (také autorka průvodce dílem Alfonse Muchy): Procházky Znojmem. Není-li uvedeno jinak, jsou fotografie „z archivu autorky“. Ve společnosti Albatros Media v Praze vydalo nakladatelství „nastole“. Brno 2026. 160 stran.
04.08.2026 - Ivo Fencl