Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Major Zeman a zavražděná
Úvodník: Major Zeman (1974-1979) je seriál a nebudu se ho zastávat: připadá mi dneska jako Fu Manchu. Jak to? No, ani na Doktora Fu Manchu (což jsou většinou romány a filmy) se přece nebudete koukat roku 2026 smrtelně vážně, nejste-li badatel.
Článek: Budete ho spíš sledovat jaksi rozmarně a vydržíte ho sledovat i díky nadhledu a schopnosti poněkud abstrahovat. Jinak… Jinak byste maturovali z propagandy jako mourovatí a žili ve víře ve žluté nebezpečí v londýnských docích, což byla blbost už kdysi ve Spojeném království, zatímco upřímný ctitel světa majora Zemana nevidí kvůli změně čínsky, nýbrž rudě.
Většina Sequensovy série se dá klíďo píďo sledovat i letos v srpnu, nejste-li ale naivní dítě, tak leda „campově“, což si přeložte (právě) jako „přátelskej nadhled“, a je tu jediný díl, kde to zcela neplatí. Kvadratura ženy. Je přímo v srdci seriálu a šťastným momentem. Díl patnáctý. Odehrává se roku 1958 a napsal ho romanopisec Jan Otčenášek (1924-1979), mj. autor knihy o židovské dívce Ester a jejím milenci Pavlovi Romeo, Julie a tma (1958). Otčenášek navíc Tmu zpracoval jako film, oceněný až ve Spojených státech, a napsal spoustu dalších solidních filmů (Romeo a Julie na konci listopadu, Ta třetí, Milenci v roce jedna, Smrt mouchy, Byl jednou jeden dům, Láska mezi kapkami deště), aby mrše-rakovině podlehl již ve svých čtyřiapadesáti. Vytvořený jím příběh „kvadratury“ je úprava reálného případu Miroslavem Šmídem „čtvrcené“ Herty Černínové (1951) a Otčenášek nezapomíná zmínit služebnou Otylku Vranskou = nejznámější pomník (říká se, tuším, pomníček) československých kriminalistů alias nevyřešenou dodnes „kufrovou“ vraždu, kdy rovněž kdosi aktivně porcoval lidské maso - a možná, že taky ve vaně.
Ke konci našeho příběhu o porcování se stane podezřelým jistý účetní (hraje ho Vladimír Salač) a Zemanovi lidé jej konfrontují přímo na pitevně se zohaveným torzem mrtvoly. Ale nekonfrontují bezduše: všecko filmují, ze záznamu si opakovaně pouštějí šok podezřelého a mají dojem, že muž překvapení pouze hraje. „To je zkušenej kamuflážník,“ míní Zemanův nadřízený Kalina (Miloš Willig), který s „Honzou“ kdysi prošel nacistický koncentrák, a je patrno, že má konfrontovaný Šíp nervy z ocele. O dost lepší než - třeba - policajt Stejskal, zosobněný tu panem hercem Ladislavem Mrkvičkou, který takřka zvrací. A ještě připomeňme, že je Zeman většinu dílu na okraji hysterie, protože mu agent Bláha zrovna mauserovkou skolil manželku Lídu.
Taky u záběrů z pitevny dostává Otčenáškův scénář Vladimíra Brabce do (příliš viditelně nadehrávaného) afektu, kdy neprofesionálně a pomalu jako v německé adaptaci románu Edgara Wallace přísahá, že podezřelého „dostane na šibenici“. Scéna se, uznávám, dá sledovat i nevážně a svého času sloužila v zábavném videu, kde je podezřelý decentně nahrazen Václavem Klausem (Česká soda 10 - Major Zeman (Václav Klaus) - YouTube). To pobaví (navíc ta foukací harmonika a zlověstný Klausův smích), ale vraha už tolik nenadchnou důkazy v podobě psích chlupů a krve na nožích jisté Věry Hanouskové, která ho prokazatelně zná! A ty nože žraločí… Tady bych se vrátil do sedmdesátých let, kdy jsem díl viděl prvně, a připomenu si atmosféru normalizace, ve které fungovalo hodně věcí jinak. Typické bylo, že se akční a brutální filmy potlačovaly. O to víc, a právě o to, do popředí vystupovaly některé (ne všechny) díly Majora Zemana - jako právě tento, ale i díl druhý (Vyznavači ohně), čtvrtý (Rubínové kříže) a šestý (Bestie). Víte, jsem asi třasořitka, ale pamatuji stejný pocit u většiny spolužáků: koukaly jsme na ta střílení co teprve desetileté děti, krvelačné, i když pravou krví válek neposkvrněné, a koukaly jsme na ty akce jako na fascinující krváky! Mnozí mladí už si to nepředstaví, ale měli by! Jeden jediný televizní program pro všechny v zemi, ještě nejsou ani videopřehrávače, natož internet nebo Krajské listy, a nebyli jsme dosud zahlceni krimiseriály a Dexterem. Zeman byl takřka jediný a vlastně se ani nedivím malíři Kájovi Saudkovi (1935-2015), že ho předělával na komiks. Politiku si odfiltroval a četli jsme to v časopise jako ryzí dobrodružství. Scénáře mu psal, tuším, cimrmanolog Jaroslav Weigel (1931-2019), který (letos by mu bylo pětadevadesát) vedle toho rovnocenně adaptoval Lipse Tuliána, což je ryzí loupežnický brak, a cituji z akčního komiksu dua Weigel/Saudek:
Teplý jarní podvečer vylákal z kanceláře majora Zemana (obláček myšlenek): Půjdu naproti Lídě. „Ahoj, Lído.“
„To jsi hodný, že čekáš, Jendo. Půjdeme se projít jako zamlada, viď?“
U schodů malostranského parku však božím dopuštěním potkají agenta Bláhu s transplantovanou novou tváří a monstrum může konstatovat (opravdu cituji): „To je náhodička. Za hodinu odjíždím z republiky a můžeme se rozloučit! Tak sbohem, Zemane.“
A Zeman? „Vrahu!“ Načež si jeho půvabná paní pomyslí: Chce zabít Jendu. To se nesmí stát. I s kabelkou skočí před manžela a on: „Pozor! Lído, pusť! Uhni!“ Lída: „NE!!“ A zmetek Bláha ji zasáhne z pistole Mauser, kterou opakovaně vidíme v detailu. Taky registrujeme odletující nábojnice. Zvoní. A Jan Zeman: „Proboha, Lído!“ Tentýž poctivě k Bláhovi: „Jménem zákona odhoď zbraň!“ Teprve následně pálí, značku pistole nepoznám, ale je služební. Opakovaně trefí, Bláha letí se schodů a v seriálu ho samozřejmě hrál Radek Brzobohatý. Na těch schodech, čtu, ztratil svoji poslední šanci.
Podobné akce nebyly prosty ani špionážní díly 27 a 28 Rukojmí v Bella Vista a Poselství z neznámé země, kde Zemana nahrazuje agent-chodec major Hradec, ztvárněný panem Jelínkem. Nebo známé Mimikry, v nichž sledujeme krvavý únos letadla na Západ, a netřeba připomínat pověstnou Studnu, kterou dokonce před několika lety obětavě přetočili podle nového scénáře, a věděli, že neprodělají a že na to lidi půjdou skoro stejně, jako se teď hrnou na Kyklopa, Kirké a Nolanovu Odysseu. Ale rozumějte mi správně: netvrdím, že profesionál Jiří Sequens neuměl režírovat a že Zdeněk Liška neuměl skládat hudbu. Uměli to. Ale „konzistence mysli je hloupost,“ říká jistý Emerson, a snad proto nezvládám sérii akceptovat bez nutkavého vnitřního úsměvu idiota. A Studna je - koneckonců - bizarní a zbytek seriálu místy taky, a to i včetně toho fanatického pana Vinkláře se samopalem - snad částice prchajících bratří Mašínů (?). Celek dokonce umí hodně vnímatelů popadnout a strhnout, ale… Ale čas trhl opnou, sune se úplně jinam a možná zůstala opravdicky půvabnými jenom některá zákoutí klidu - ve stylu Hříšných lidí - a zmíněný Otčenáškem „zmáknutý“ díl Kvadratura ženy, který má na Databázi (ČSFD) úctyhodných 84%.
„Náš Otec“ není jen malý otčenášek a ví, že proti seriálu s Majorem vůbec nic nemám, ale kdyby mě na skřipci jako krásnou čarodějku nutili znovu ho částečně sledovat, tak bych si vybral tuhle krvavou třicetinu: paradoxně je nejlidštější a neparadoxně se zdá nejdokonalejší.
Autor Občana Brycha Otčenášek-Salač-Šíp-Šmíd: „Proč mi ukazujete takovou hrůzu? Anebo snad to má být paní Truhlářová? Pro Boha, kdo jí to udělal?“
ZDROJE: časopis Pionýrská stezka 1975-1976, Dan Růžička: Major Zeman (2005, 200 stran), Kája Saudek a Jaroslav Weigel: Příběhy Majora Zemana (1999), Mirek Graclík a Václav Nekvapil: 30 případů majora Zemana (2014, 448 stran), Vladimír Brabec: Major Zeman. Jak to vidím dnes (1999), Kája Saudek a Jaroslav Weigel: Major Zeman a jeho šest případů (1999), Sax Rohmer: Zrádný doktor Fu Manchu (1995), Petr A. Bílek (ed.): James Bond a major Zeman. Ideologizující vzorce vyprávění (2007).
Kvadratura ženy – YouTubzorce vyprábe
18.08.2026 - Ivo Fencl