Autor svůj výklad staví na předpokladu, že lidské chování je výsledkem celé řady biologických vlivů a prostředí. Od prvních kapitol podrobně vysvětluje, jak nás v každé vteřině formuje kombinace našich genů, hladiny hormonů či společnosti, ve které žijeme. Kniha se přitom nesnaží být zbytečně složitá či srozumitelná jen hrstce odborníků. Hned v úvodu nabízí dvacetistránkový přehled, který jasně vysvětluje pojmy potřebné pro následné čtení. Čtenář je tak plynule vtažen do fascinujícího zkoumání toho, jak náš mozek funguje. Sapolsky se však neomezuje pouze na biologii; čerpá napříč obory, od genetiky přes evoluční biologii, neurobiologii až po kriminologii. Ve své argumentaci obrací pozornost od samotného okamžiku rozhodnutí k tomu, co mu předcházelo.
Pocit, že jsme se pro něco právě teď svobodně rozhodli, podle autora zakrývá všechny předchozí příčiny, které k tomuto rozhodnutí vedly. Naše jednání se v jeho podání stává výsledkem nesmírně dlouhého řetězce vlivů – od genetické výbavy a vývoje mozku přes hormony a životní zkušenosti až po prostředí, v němž jsme vyrostli a právě nyní se nacházíme. Právě toto postupné odkrývání příčin je velmi hodnotnou částí knihy: člověk si při něm může uvědomit, jak málo toho o skutečném původu vlastních rozhodnutí ví, a jsou-li tato rozhodnutí vůbec skutečně “naše vlastní”. Přestože Sapolsky dokáže i složité vědecké poznatky podat přístupně, plynulost čtení místy narušuje množství poznámek pod čarou. Ty mají u tohoto typu literatury své opodstatnění a přinášejí užitečná upřesnění; zde jejich množství však čtenáře místy nutí přeskakovat mezi hlavním výkladem a doprovodnými vysvětlivkami.
V druhé polovině se kniha dostává k tomu nejzajímavějšímu – k zásadním společenským otázkám. Sapolsky se ptá, jak by fungovala civilizace, kdybychom absenci svobodné vůle přijali. Znamenalo by to totiž od základů přehodnotit náš přístup ke spravedlnosti a trestání. Pokud si osud nevybíráme, dává ještě smysl trestat vraha za jeho činy, nebo na něj máme pohlížet spíše jako na porouchaný stroj? Autor se zabývá i s tím související obavou, zda by tato ztráta víry nevedla k rozpadu morálky, přičemž tento strach trefně srovnává s ateismem, kde lidé rovněž neztrácejí své zásady jen proto, že nevěří v Boží trest. Přijetí této myšlenky tak podle Sapolského nemusí vést k rezignaci na morálku, ale naopak k proměně způsobu, jakým o druhých lidech uvažujeme.
Právě v této proměně se naplno ukazuje humanistický přesah knihy. Sapolsky nabízí smířlivější pohled na lidskou společnost a uvádí například historii přístupu ke schizofrenii a autismu – stavům, jejichž vznik se dříve nesmyslně dával za vinu matkám. Postupné poznávání jejich biologických a neurovývojových souvislostí ovšem pomohlo přinést větší pochopení a sejmout vinu z pacientů i jejich rodin. Sapolsky se zamýšlí nad tím, zda by podobně ohleduplnější svět nenastal i v širším měřítku, kdybychom sňali břemeno absolutní viny a odpovědnosti ze všech lidí.
Ve výsledku je Máme na vybranou? podnětným a myšlenkově bohatým dílem. I když Sapolsky nepřináší nevyvratitelný důkaz o naprosté absenci svobodné vůle, kniha exceluje v tom, jak srozumitelně a čtivě vysvětluje biologické pochody v našem mozku. Nejenže nabízí fascinující lekci z neurovědy podpořenou názornými daty, ale vede také k větší pokoře vůči vlastním omezením. Její nejzajímavější poselství nespočívá v samotném odmítnutí svobodné vůle, nýbrž v otázce, co by její odmítnutí znamenalo pro náš pohled na druhé lidi. Pokud naše rozhodnutí skutečně vznikají z nesmírně složitého řetězce příčin, pak bychom možná měli méně hledat viníky a více se snažit porozumět tomu, proč se lidé chovají právě tak, jak se chovají.
Robert M. Sapolsky - Máme na vybranou?
z anglického originálu Determined: A Science of Life Without Free Will
přeložil Pavel Pecháček, ve spolupráci vydala nakladatelství Dokořán a Argo v roce 2025, 456 stran, pevná vazba s přebalem