Je kapela „Lesní zvěř“ brněnskou kapelou? Jak vznikla? Byť odtud nikdo z nás nepochází, Brno je pro nás místo setkání. Všichni máme zkušenost hraní v dalších kapelách s dalšími, Jura byl zakládajícím členem již neexistujícího Chorchestru, dneska hraje s Tatabojs nebo v baby-punkovém Kašpárku v rohlíku, je součástí koncertní podoby Umakartu. Já se krom Lesní zvěře věnuji Swordfishtrombones a indie-rockovým Voodooyoudo!, Martin Čech hrál krom Chorchestru i s Cymbelínem nebo FruFru, spolupracoval na několika projektech Pavla Fajta a je vášnivým tablistou. Marek Steyer je skvělý multižánrový trumpetista, hrával v Chorchestru, ve folkové kapele Ladě, věnuje se vážné hudbě, hraje jazz jak v bigbandu tak v kvartetu. Navíc má vlastní sváteční kapelu Primisimo a je to z nás nejscestovalejší hudebník.
Co to vlastně znamená, Lesní zvěř? Jak to chápeš?
Je to stav, kdy člověk chce stihnout hodně věcí naráz, žije na více místech zároveň - vlastně nic nestíhá a nikomu se nemůže plně věnovat, ani sám sobě. A tak zažívá zvláštní chvíle euforie a propady do mlhy splínu. Je všude a nikde. Být vyjetý jako LESNÍ ZVĚŘ. Původním pachatelem toho názvu je náš kamarád Tomáš Mizera, asi v roce 2000 jsme na jedné stavbě viděli situaci, kdy stavbyvedoucí již potřetí vrátil sádrokartonáři zeď k předělání - přitom byla už naprosto bezchybná, jednalo se jen o rozmar. Ten sádrokartonář se naštval a řekl: "Na tohle se můžu vysrat!" A stavbyvedoucí mu na to řekl: "Máte padáka a nedostanete žádné peníze." A sádrokartonář se rozplakal... V tu chvíli mi Tomáš řekl: "Tak teď z něj udělal Lesní zvěř!" Pokud jde o to, co pro nás Lesní zvěř znamená, je to jakési hudební vykoupení, maximální možnost realizace, je to takový osobní zázrak, že jsme se sešli a můžeme spolu hrát, přináší nám to svým způsobem největší uspokojení z hudby doposud. Celé je to o to skvělejší, že jsme s úlevou zjistili, jak intenzivně to baví i lidi na koncertech, že se nám povedlo na naše maniakální koncertní vystoupení namotat speciální publikum, které se k nám celkem nadšeně na těch našich hudebních výletech přidává. Vždycky jsme to vlastně vnímali tak, že lesní zvěř je každý a jsme všichni.
Hlasíte se k nu-jazzu, co se tím u Lesní zvěře myslí? Nu-jazz nechápeme nutně jako hudbu spojenou s jazzem, je to jen východisko plné svobody, které se právě nenechává omezovat nějakými stylovými škatulkami, a umožňuje nám využívat vlastní představivost. Pro nás, stejně jako pro kohokoliv je to čistě zážitková hudba a dobrodružství.
Jak by jsi popsal Váš debut?
Právě vycházející deska je studiovou polohou Lesní zvěře, výběr devíti nahrávek za osm let naší existence, takový pocitový místopis, mapa míst, kudy procházíme, výstupy a sestupy, výhledy, brody, krmelce. Tak jako se na živo necháváme unášet atmosférou daného místa a času, na nahrávce je čas improvizace virtuální, bereme ji jako jam-session s počítačem. Nahrávání vyžadovalo vyčištění a transcendenci hudebních nápadů a poloh, které používáme při hraní. Pokusili jsme se dostat k jejich úplné podstatě.
Na desce je relativně velké množství instrumentálek? Ta deska má dvě tváře. První jsou skladby, které zastupují komorní, písničkovou polohu LZ. Jsou to rafinovaně vystavěné písničky, malé příběhy, místy ponorné, někde swingující, jinde očistná hra s intenzitou hudby. Druhou tváří desky jsou instrumentální obrazy, větší, divočejší příběhy. Díky hostující Horňácké muzice jsou napojené na horňácké kořeny (Hostýn, Turzovka, Dusty Roads, Frank Frank).
Ať jsme úplní. Kdo točil? Jiří Hradil - klávesy, koncovka,
Martin Čech - bicí, tabla,
Miloš Rejsek - zpěv, melodika, delay a modulace,
Marek Steyer - trubka,
Ondřej Liška - zpěv,
Dušan Neuwerth – kytara, baskytara, Horňácká muzika Petra Mičky:
Petr Mička - housle,
Aleš Mička - 2. housle,
Marek Smaženka - viola,
David Řičica - basa.
Můžeš okomentovat jednotlivé skladby?
21st - mudrování nad tím, jak by hráli blues Allen Ginsberg a Steve Reich.
Dusty Roads - smrdí civilizací, je o tom, co si navzájem bereme, jak se znesvěcujeme, že by jeden někdy i zabil.
Frank Frank - sen o francouzském harmonikáři českého původu.
Sun - temná verze mýtu o sluníčkových lidech.
Gotcha - věčné vyrůstání na maloměstě, tanec, který člověka dostane.
Turzovka - místo tvrdé a nehostinné. Zjevila se tam kdysi panna Maria, Martin tam míval chalupu.
Simplicity - cesta z labyrintu v zámecké zahradě.
Voda - hudební origami o hledání pokoje.
Hostýn - svatý kopec, ze kterého je krásný výhled do dálky.
Podle názvů docela síla, po vysvětlení obsahu možná ještě větší. V každém případě je na co se těšit. Děkuji za rozhovor a jeden křest si neodepřu. Jsem na vás fakticky zvědav. A na atmosféru samotného koncertu rovněž. Jak koukám na data , vypadá to na Vagón.
Zbývá pozvat fandoušky. Mám strach, jestli to není brzy. Ale, kdo se zajímá, ten si puntík udělá.
29.9. – Brno – Metro music Bar (host Horňácká muzika Petra Mičky)
6.10. Praha - Vagón (host DVA)
CD vydává label Indies scope
Zdroj fotografie www.indies.eu